Začněte myslet trochu méně na ostatní a dělejte občas radost i sobě samému...

Nikdy před tím jsem u psychologa nebyl a ani jsem to neměl ještě nějakých pár let v plánu. Co jsem plánoval se lehce změnilo a já jsem hezky se staženým zadkem zasedl v psychologické ordinaci do křesla a nechal se "oblbovat" praktikami a taktikami študovaných. A nebyl to až tak ztracený čas...

Za půl hodinky mě ještě nikdo tak moc nedostal. Stačilo jen pár minut a byl jsem rozebrán do poslední povrchní nitky. A ještě jsem dostal asi tak tisíc pět set devět set úkolů na doma, které musím splnit do dalšího sezení. Mimo jiné si začínám psát záznamovou tabulku s tím, co přes den sním, v kolik to sním, cca kolik toho sním... Jak na odtučňovacím táboře, o kterém se otírají v každém druhém filmu, ale nikdy na něm ve skutečnosti nikdo z tvůrců nebyl. Takový malý úzus, který se snažíme překonat. Tak si píši tabulku, neboť tvrdím, že jím pořád něco a že toho jím docela dost.

A jsem zklamaný - neležel jsem na freudovském lehátku, na které jsem se fakt těšil. Úplně stejně se pokaždé těším do křesla svého zubaře, protože vím, že mě povozí nahoru a dolů a půjdu hned spokojeně domů. Tady nejenom že jsem se nikam nesvezl, ale navíc na mě byl proveden lékařský úkon, což už se mi u zubaře nestalo tak 15 let.

Každopádně jsem lehce pobaven, lehce znepokojen a lehce překvapen...a teď čekám, kdy budu objednán k nějakému sexuologovi - to by také mohla být legrace;-)

Kdo na takovou pitomost přišel?!

"Ženská tvýho formátu nemůže randit se šéfem nějakých dělníků...!" zaznělo z televizní obrazovky a ve mně by se najednou krve nedořezal. Po nočních a následně denních ohňostrojích rozjitřených emocí, které ve mně tak nějak budovaly pocit duševní síly a bůh ví čeho ještě, jsem to nevydržel a ulevil jsem si. Kurva!

A skutečně by mě zajímalo, kdo přišel na to, že slupka od banánu skončí na vaší hlavě pokaždé, když po ni uklouznete; že přecházet přes ulici v místě, kde není přechod, je špatné; že spát se svým šéfem je největší blbost na světě, která se vám vymstí; že kdo nejí zeleninu bude mít rakovinu; že se na jednom člověku nemůžou v jeden okamžik objevit zelený svetr, modré tričko, červené kalhoty a oranžové boty, protože by to prý byla společenská sebevražda; že česnek je zdravější než sklenka vína a že když si navlečete na prst snubní prstýnek, že budou všechny vaše pochyby a starosti ty tam. Možná, že jsou to v důsledku pravdivá tvrzení, kterými bychom se měli řídit, ale přeci jen mi tu visí ve vzduchu jeden háček - v podstatě nám tu zakazuje něco někdo, kdo to všechno zažil, ochutnal, vyzkoušel a poznal na vlastní kůži. Což je dle mého značně nefér!

Takže hned zítra se součástí mého oběda místo česnečky stane "dvojka" bílého, slupku od banánu klidně hodím na zem, problémy utopím v záplavě dobré zmrzliny a klidně si vezmu červené ponožky, hnědé boty, modré kalhoty, šedivé tričko se šíleným potiskem, červenou mikinu a zelenou tašku přes rameno. Kašlu na nějaké "nemělo by se, protože jsem to zažil a nelíbilo se mi to" a přepínám do operačního módu "chci to a tak si to vezmu, protože to je teď pro mě to nejlepší".

Rád bych měl stejné starosti jako ti, co vymýšlejí nepsané mravní kodexy...tam totiž mnohem více, než kdekoliv jinde, platí to známé rčení o kázání vody a pití vína...