Tak a je to tady. Je to takový běžný průběh vztahu - seznámíte se, nějakou dobu se poznáváte, pak se k sobě nastěhujete a...a když se hodně nudíte či chcete posunout váš vztah o level výše, pořídíte si domácí zviřátko, abyste zjistili, jak vám to bude klapat, když se budete muset starat ještě o dalšího člena domácnosti.
Šárka se tedy rozhodla, že nám to docela klape, a tak domů donesla takové malé neškodné nic, co má tedy představovat náš higher level. A myslím, že nám to starání se o dalšího člena rodiny jde dobře - dělíme se o péči poměrně spravedlivě...což znamená, že já na mazlíčka mluvím, když není Šára doma, a ona dělá ten zbytek. Vyklízí mu příbytek, aby se cítil v bezpečí a vůbec měl takovou tu radost ze života. Což se asi daří, protože se množí vesele čím dál tím víc. A je to hravé - pohybuje se to po akvárku s "úsměvem na rtech" nahoru a dolu...
Osobně si myslím, že má tento mazlik pro náš vzájemný vztah obrovský přínos - dosti ovlivňuje náš biorytmus. Občas nás staví a někdy se kolem toho naběháme až až...tedy vlastně Šárka se staví a Šárka běhá...ono se to nezdá, ale takový domácí šmudla dá někdy zabrat, až se člověk z toho všeho orosí. A když máte živé kristaly, které se živí cukrem a hrozinkami, jde z toho dokonce mráz po zádech (o tom, že je tento domácí mazel určen ke konzumaci, raději ani psát nebudu).
Hezký den a dobrou chuť;-)
