...sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce

...kdy poprvé jsem slyšel tahle slova? Bylo mi 6 let a neměl jsem z toho rozum. Ani když jsem o rok později tato slova skautského (pardon - vlčáckého) slibu říkal slavnostně nahlas, nebylo mi zcela jasné, o čem je vlastně řeč. Každopádně jsem od té doby obě slova řekl snad milionkrát...ale co jejich význam?

O Pravdě se dnes bavit nebudeme. Domnívám se totiž, že mít za každou cenu a všech okolností pravdu není možné. Ale všichni se dle zásad sobě vlastních snažíme Pravdy dosáhnout.

Láska. Nejvyšší Láska. Řekněte mi někdo, co to je.
Myslím to vážně. Jak Láska vypadá? Ta pravá, jediná, až na věky... Rozhlédl jsem se kolem sebe a těch několik málo příkladů je tak odlišných! Ale výsledek je zjevný - nic z toho to není. Nejde o vizuální stránku... Jde jen o mé vnitřní debilní já. A to teď absolutně nefunguje. Tudíž nevidím nic zjevného ani kolem sebe. Co bude dál?

Jak to funguje? Jsme tu pro lásku a nebo tu je láska pro nás? Prostá otázka, tak mi dejte odpověď. Nebojte se být tvůrci mého blogu a zapojte se. Protože teď je ta pravá chvíle! :-D

Hand by hand...just shaking!

Potkal jsem někoho, kdo mě svými postřehy a poznámkami vysílá na nekonečné přemýšlecí výlety. Mimo jiné i o podání ruky na pozdrav mezi přáteli...

Nikdy jsme nad tím nepřemýšlel, až do teď. Podání ruky při pozdravu mě provázelo od dětství - při setkáních s rodinou a hlavně na skautu. Bylo to pro mě znamení blízkosti k druhému a sounáležitosti k nějaké skupině. Tak se to prostě dělalo, všichni kolem na to byli zvyklí a i já si zvykl velice rychle. Jenže teprve teď mi došlo, že s ostatními jsem si ruku nepodával...

...teď si potřesu rukou s kamarádem, kterého jsem dlouho neviděl nebo s někým, s kým se stýkám pravidelně pouze kvůli nějaké konkrétní a stejné příležitosti (squash, návštěva v zaměstnání, příprava plesu...).

Říkám si, že už jsem "velkej kluk" a čím jsem starší, tím více potřesení si budu denně užívat. Jen mám trošku problém - jak ti lidé nepatří do žádné skupiny, tak mi jde nějak proti srsti si potřást. Evokuje mi to jistý odstup od daného člověka, vyjádřená nadřazenosti či podřízenosti... Nic moc osobního. A říci jen tak "ahoj" a jít dál, mi je proti srsti ještě víc. Ještě že mám kolem sebe pár těch, kterým podám ruku, dám jim pusu a usmějeme se na sebe - hřejivé, osobní, vše říkající.

Omlouvám se, kluku, ale s Tebou mám tedy obrovský problém. Mišáku, potřeboval bych si s tebou podat ruku a dát pusu - to by přesně vystihlo vše, co by se dalo o nás dvou říci. Ale to je můj boj, nějak už to zvládnu;)

Schválně - napište mi, co podání ruky evokuje vám. Je to přežitek a nebo vyjádření sympatií? obtěžuje vás to či naopak iniciujete podání ruky? nebojte se a pojďte do mě!

Shame - STUD

Poslední dobou se vše kolem mě točí kolem mezilidských vztahů - rodina, pracovní kolektiv, partner, sexuální partner. Nebylo se tedy čemu divit, když jsem vyrazil do kina na film Stud...
...přeskočím sexuální život a praktiky hlavního hrdiny - anonymní sex není zcela stěžejní téma snímku, jak se mnozí domnívají. Mnohem více mi hlavou běží sociální podtext. Tlak společnosti na jedince, vliv rodiny (na koho se můžete spolehnout a komu říci všechno otevřeně, když ne někomu z rodiny - třeba sourozenci - aniž by vás kdokoliv odsoudil?).
Jak se zbavujete stresu, vnitřního pnutí? Nakupováním, sportem, sezením s kamarády po hospodách - možná. A jak stresu předcházíte, jak si udržujete rovnováhu těla a mysli? Mnozí z nás jistě sexem (ve zdravém těle zdravý duch). Adrenalin a endorfiny se nám vylijí do žil, proud energie odnese pnutí a poté jsme i odolnější vůči negativním vlivům z okolí, jen na nás dnes a denně útočí. Ve snímku se hlavní hrdina oddává sexu nezřízeně a v podstatě kdykoliv...na druhou stranu v pracovním procesu je z něho soběstačný jedinec podávající výsledky o level vyšší, než li jeho frustrovaní kolegové a kolegyně. Nemyslí na sex místo práce a podává neskutečné výsledky! Krev protéká tělem a nikde se zbytečně nezdržuje. Uspokojený člověk je sebevědomý, plný sil a chuti do nových věcí, v podstatě schopný všeho - v tom nejlepším slova smyslu. A nezáleží ani na tom, jakým způsobem byly jeho potřeby a touhy uspokojeny - mně stačí třeba tabulka čokolády.
Jsme-li úspěšní (a tím pádem uspokojujeme své potřeby) stoupá naše obliba u ostatních - každý si chce přihřát polívčičku. Kolegové se těší na oběd ve vaší společnosti, přátelé vás poplácávají po rameni a říkají že jste borec, rodina do vás vkládá veškerou důvěru a dělá z vás nositele a udržitele rodu... Chraň vás ale ruka páně, aby se přišlo na to, co stojí za tím úspěchem - to se potom od vás odvrátí rychleji než letí světlo vesmírem (jednak bylo odhaleno know-how a druhak je to přeci nechutné!). V případě sexuální energie to platí dvojnásob - sami ji totiž všichni chtějí podobným způsobem získat a užívat si ji, ale ne většina na to nemá nervy či prostředky (o negativistech, kteří šíří kolem sebe ponurou náladu jen pohledem, ani nemluvě).
Problém pro vás nastává tehdy, když si názor a postoj okolí pustíte moc k tělu. Koukáte pak na sebe ráno do zrcadla a hledáte na čele cejch vypálený těmi nejbližšími. Jste paranoidní, roztěkaní, přemýšlíte nad milionem různých věcí najednou a všechno vám padá z ruky. Nice nedotáhnete do konce, vše bude jen napolovic. A tak nutně musíte dojít k závěru, že jste špatný, perverzní, lůzr, k ničemu a na obtíž. Nějaká zrůda, co se na svět dostala omylem. Pokusíte se tedy chovat podle konvencí, jež vám nastavila společnost, což vede samozřejmě k dalšímu neúspěchu a zmaru vaší vložené energie. Jenže vy už jste zajetí v jiných vzorcích chování - v těch jste pevní v kranflecích a všechno ostatní je pro vás špatně.
Odhoďte tedy svůj stud a jděte opět vlastní cestou - jedině tak bude zase vše fungovat!