Se skutečností, že bydlím sám, se pojí několik veselých momentů a postřehů, které mě poslední týden překvapují a postihují značně nečekaně a zcela nepřipraveného...
Však hned první ráno po první oficiální "samostatné" noci bylo dost mimo očekávání - zvonek o půl osmé ráno, když v práci mám být až v 11. Za dveřmi paní domácí a já v trenkách (potom už i v trenkách). A hned první požadavek, jež skončil neúspěšným vyřízením - nůžky. Vždycky byly v kuchyni na polici a najednou na jejich místě nic, ba dokonce velké NIC! Dobře, poradíme si - sáhneme pro nůž. A ten tam ale také nebyl! Jo aha! Šárka přece říkala, že si zase odstěhovala nějaké věci - už tedy vím, které tentokrát... :-D
Čímž se tedy vtipně dostáváme k dalšímu detailu - "Tak se ti spolubydlící odstěhovala?" Zcela nevinná otázka, na kterou ale odpovědět je docela složité. Ono totiž dost záleží na úhlu pohledu - odstěhovala myšleno jako přemístila, a nebo odstěhovala myšleno jako sbalila se a odešla? V mém případě by spíše platila varianta a). Ale není tak jednoduché danou kapitolu uzavřít. Fyzicky jsme v bytě sám (budeme li brát v potaz přítomnost lidských jedinců), a věcně jsem tam ještě s někým - skutečně není vůbec jednoduché rozpoznat, kolik dalších lidí ten byt sdílí. Všude jsou nějaké věci - v policích, na zemi, v krabicích na zemi a na skříni... Je to vtipná směs několika lidí, i když jsme ve skutečnosti jen dva. A tomu všemu vévodí Josífek. Ten je vtipnej od začátku až do konce, protože neustále jen koulí očima a valí ty svoje bulvy na všechno a na všechny. Ale ještě že tak - kdyby najednou všechno zmizelo, byl bych tam skutečně úplně sám...a to bych nedal. Takhle mám alespoň pocit, že se zase dveře otevřou a tam Šárka s úsměvem na rtech, že už je z tý dovolený zpátky ;).
A do třetice. S tím, jak postupně mizí věci z bytu, přicázím na to, co si musím dokoupit. Je dobře, že to přichází postupně, protože kdybych to měl kupovat všechno najednou, tak mi z tý sumy asi jebne - pardon. Teď naposled jsme si byl koupit kýbl. Úplně obyčejnej na vytírání. A když už jsem v tom nákupním centru byl, vzal jsem rovnou i nějaké čistící prostředky, hadry a žíňky a tak dále, a tak dále... Navrch jsem ještě přihodil několik sprchových gelů a dalších maličkostí, které prostě nutně potřebuju (třeba studentskou pečeť a dvoulitrovou kolu...:-D). U pokladny mi to paní hezky namarkovala, já to naházel do kyblíku a už jsme chtěl odejít, když jsem zpozoroval, že se jeden ze sprchových gelů, které jsem měl v plánu si vzít, připletl k dalšímu nákupu a paní pokladní mi jej tedy nenamarkovala. Smířil jsem se s tím, že budu bez něj (však jsem měl v kýblu další tři) a odcházel jsem. V tom na mě volala slečna, jež stála ve fronte za mnou, že jsem si zapomněl jeden sprcháč...otočil jsem se, nahodil přítelský úsměv, natáhl ruku a řekl: "Děkuji pěkně!" Otočil jsem se a pelášil zpět do bytu rychlostí blesku...
Až budete za mnou na kase v supermarketu, nevšímejte si mě - nebudu mít chuť něco řešit a vezmu to, co mi kdo nabídne :-P
