Krom toho, že po ránu mi energii do žil vlije černý čaj a že na mě 100% funguje teplé mléko s medem pro dobrý spánek, zjistil jsem několik dalších podstatných fíglů, které na mě fungují stejně, jako na zadek toaleťák;-)
Je to voda. Už od dětství se mi pojí s vodou chvíle absolutního štěstí a pak i ty, kdy je ke štěstí absolutně nejdál (alespoň v té dané chvíli). Když je everything ok and fine, tak se procházím deštěm třeba hodinu a je mi přitom jedno, že se mi rozlepí boty, že mi barví džíny a že to odmarodím. Nechávám kapky deště dopadat na sklíčka brýlí, na holou lebku, ze které mi pak potůčky deštivých slz stékají přes víčka ke rtům a v jamce brady se na chviličku zastaví, aby pak mohly ve své pouti pokračovat dolů a objevovat další tajemná místa na mém těle. Tričko se mi lepí na hrudník a kalhoty těžknou pod tíhou Bajkalu, co mi padá z oblak na zátylek a pomaličku mě unáší na svých vlnách až před brány edenu.
A pak je tu ta odvrácená tvář...když se nedaří a nebo mi prostě není hej, vlezu si do vany a vaním se. Nebo nad sebou pustím kohout sprchy a sedím dole nechajíc se bičovat řemínky vody. Kachnička se na mě poťouchle dívá z poličky, až schytá nejeden políček a začne varovně blikat, abych si jako uvědomil, že se chovám jak blbounek. Kachna si totiž myslí, že tohle nemůže nikomu pomoct, ale to se plete, protože na mě to funguje. Alespoň na chvilku se myšlenky zaobírají něčím jiným, než otázkami typu "proč mě nechce?, co jsem udělal špatně?, kdy se zase uvidíme?, uvidíme se ještě vůbec někdy?" atd. Hlavou mi totiž běží tabulky cen stočného a vodného, když si tak počítám, kolik vody už jsme takhle nechal v rámci své všechnojenahovnoterapie protéct jen tak kanálem...no někdo šetří na ozdravné pobyty u moře a já zase na sprchovné - každej máme svoje!
