pátek 8. dubna 2011

Páteční podvečer...

...
Ráno bylo kupodivu chladné - nečekal jsem ten závan větru ve tváři, stejně jako byly nečekané řádky od tebe. Byl jsem připraven, že to může kdykoliv přijít... ale ne tímto způsobem, ne takhle...

...to komunikační minimum, respektive vakuum mě sžíralo tak moc, že se mi chtělo každou další vteřinu svého života jen a jen křičet. Čím méně toho bylo řečeno (napsáno), tím více otázek mi běželo hlavou...

...ono totiž nic nepřijde - buď to tu je a nebo není...tady to není... a strašně rád bych dodal - bohužel, či u tebe to není. Nedodám nic, protože vyřčené myšlenky se nezhmotní a sny se nesplní mávnutím proutku.