"Co plánuješ dneska večer?" "Ani nic, po práci rovnou domů..."
Tak je to ale vždycky - naplánuji si brzké ranní vstávání a potom se v posteli ještě hodinu převaluji z boku na bok a statečně přeřizuji budík po 5ti minutách; nebo půl hodiny před koncem pracovní doby někomu řeknu, že pádím rovnou domů, a deset minut poté to už není pravda. Třeba jako včera...
..."Ahoj Peťo, co se děje?" "Dobrý večer, pane. Co děláš, kde jsi...?" "V práci..." "Aha, no to nic, tak jo.." "No a za půl hodinky končím." "Máš potom něco v plánu?" "Ne, frčím rovnou domů a do postele." "A nechceš jít do divadla? V 19:40 sraz před Archou..." "No nejsem si zcela jist, že jsem vhodně oblečen do divadla, ale jo, proč ne. Budu tam." Zavařil jsem si to, pěkně jsem si to zavařil. Začal jsem vymýšlet, kdo z kolegů je se mnou v práci a kdo by mi mohl co půjčit. Vedle mě seděla šéfová, co mě přesvědčovala o tom, že mohu klidně jít v modré košili s krátkým rukávem, jež má na kapse vyšité firemní logo. Fakt jalový nápady! A kolega měl jen takovou černou mikinu s kapucí s nápisem Sepultura... No to také nešlo, to je jasné, že?!
Ve skříni jsem našel oblek, který se nepodařilo ještě nikomu udat, tak nám tu visí asi už půl roku. Kdybych měl jakékoliv jiné boty, hodil bych na sebe ten hacafrak a valil bych, ale nešlo to. Kalhoty mi byly malé v pase a sako je ideální v případě, že jej nemám zapnuté - mám velký pupek. A v tom huňatém svetru přeci nemohu nikam jít..Ježíši Kriste, proč mě trestáš?! Zoufalství se začalo stupňovat. Šéfová mě donutila oblíct se do toho, v čem jsem ráno přišel - oprané triko s dlouhým rukávem modro-šedivé barvy... "No a proč nemůžeš jít v tomhle, vždyť je to dobré. Ještě k tomu nějakou šálku na krk a budeš jak umělec..." Další jalovej nápad...jeden lepší než druhej.
Kancelář jsem opouštěl s vědomím, že vypadám jak polskej Žid... a valil jsem rovnou do nejbližšího obchodního centra. No větší hovadinu jsem také vymyslet nemohl. Všude milion lidí a nikde nic na mě!!! Zkusil jsme kombinaci trička s krátkým rukávem a pletené vesty...No to neklapne - ta vesta je o dvě čísla větší, než bych potřeboval! Další... No to také nepůjde... Sakra, už nemám čas - čapnu první košili velikosti "S" a pádím do kabinky. Dobrý, barevně k těm botám jde... K pokladně a pryč... "Vůbec mi to nebalte, já si ji hned obleču na sebe..," trošku jsem prodavačku vykolejil, ale neprotestovala. Protestovat začala, když jsem se jí začal svlékat před pokladním pultem. Odlifrovala mě zpět do zkušebních kabinek, kde jsem dokončil přeměnu z polského Žida na zmuchlaného frajera a mohl jsem vyrazit směr divadlo. V ruce zmuchlaný nátělník, který se mi nikam do kapsy nevešel...skončil v první popelnici, co jsem cestou potkal.
Divadelní představení bylo absolutně perfektní - Maestro a Markétka v nastudování Husy na provázku. Šel bych klidně hnedle zas. Ale potvrdilo se mi, že frajeřina zebe, studí...no byla mi prostě kosa!;-)
