Někdo si dává na jaře do servisu kolo, aby si nechal seřídit brzdy a namazat řetěz. A já chodím na jaře k zubaři. Jednak proto, že po období vánočních sladkých žranic, které pak nezadržitelně pokračují až do Velikonoc, je to nadmíru vhodné; ale také proto, že si myslím, že mi pohled na svého dentistu jednou do roka stačí, takže si to raději odbývám před tím nejkrásnějším obdobím v roce, což je jarolétopodzim, takže se mám i po nemilém zážitku z křesla dentálního na co těšit.
Jenže tomu už je konec! Už mě k tomu sadistovi nikdy nikdo nedostane! Zatím každá návštěva probíhala naprosto stejně: pozdravím, sednu do křesla, svezu se nahoru, otevřu pusu, vypláchnu si, zavřu pusu, svezu se dolu, vstanu z křesla, pozdravím. Toť vše. Ale dnes to probíhalo jinak...pozdravím, sednu do křesla, nikam se nevozím - už bylo nahoře, otevřu pusu, vypláchnu si, slyším slovo "kaz", otevřu pusu, brus brus ubrus, vypláchnu si, ubrus ještě jednou, vypláchnu si, následuje jakási sbíječka do pusy nebo co, vypláchnu si, modurit do huby, skousnu (ne na přední, na zadní!), vypláchnu si, zavřu pusu, slezu z křesla, dvě hodiny nekousat, sbohem.
Vůbec mě to dneska nebavilo. A nejsme si vůbec jistý, že se za rok opět dostavím k pravidelné údržbě. A abych se panu dentálnímu specialistovi trošku pomstil, sežral jsem celou čokoládu z JůEsEj - tak!
