Občas si říkám, jak skvělá (samozřejmě pro mě a z čistě studijních důvodů) je možnost občas sdílet dívčí svět... Dobře, ideální je sdílet s dívkou něco úplně jiného, ale tak už jsem se pustil do dívčího světa, tak popojedem;-).
Mám kamarádku - dlouho, i když ona tvrdí, že ještě o kousek déle, než tvrdím já. Budeme jí říkat třeba Johanka. Tak ta Johanka mě dlouho, dlouho...opravdu dlouho odmítala, až jsme spolu začali bydlet (znáte to - při hledání bydlení během studia je každý dobrý:-)). Takže po období dlouhého (to už jsme si vyjasnili) odmítání začalo období nekonečného sdílení. Je sice fakt, že někdy bych chtěl být raději bez uší, když Johanka mluví, ale i tak se mi tento náš vztah velice zamlouvá... Dostal jsem tak již bezpočet rad a doporučení na zaručeně fungující triky, jak se na ty ženské musí, které jsem také bezpočtukrát vyzkoušel v praxi... nebudeme ale rozebírat s jakou úspěšností.
To že u mě ty rady a triky nefungují neznamená, že by to nefungovalo naopak, takže někdy se naše role otočí a můžu chvilku rozdávat moudra já. Člověk ale musí s Johankou postupovat opatrně, protože je jednou z těch, co si do života od někoho druhého kecat nenechají! Takže žádné: musíš udělat, nebo toto nesmíš udělat.. Ne ne, tak to nefunguje. To se musí jen tak mezi řečí prohodit, že ten dotyčný mluvit o tomhle, že by se mu líbilo, že by chtěl,... No a pak stačí strávit několik minut ve společnosti lehce zasvěcených kamarádů a je... no ruka v rukávu (i když teď to byl chlap v Johančině posteli..:-)).
A pak je člověk tak nějak spokojený, že se mu zase něco povedlo a někdo v jeho okolí je šťastný. A když pak Johanka přijde, že se s tím dotyčným líbala a měla motýlky v břiše, tak to je dvojnásobná radost;-).
Ono je totiž úplně jedno, zda sdílí nebo nesdílí chlapi a ženské své světy. Ono i jedno, zda tomu budeme říkat "přeskočení jiskry", "šimrání v podbřišku" a nebo "mít motýlky v břiše" - hlavní přeci je, že to funguje, ne!?
