Poslední dobou si připadám jako člověk neandrtálský, který zrovna vylezl z nějaké hodně skryté jeskyně a najednou se objevil v naší době, která je plná všelijakých vychytávek, udělátek a předělátek, které nám mají život vylepšit a zjednodušit. Když vynechám svou poslední epizodu se sprchovým koutem (viz článek S technologickým pokrokem ruku v ruce), výčet mých setkání s technikou, která nedopadla moc slavně (tedy alespoň pro mě) je vskutku pozoruhodný.
Tak například taková televize. V pátek jsem zůstal v bytě sám, uklízel jsem a k práci jsem si chtěl pustit televizi - nějaký hudební program... zapnu televizi ovladačem a kouká na mě logo v podobě spirálové koule. Tohle logo nechci, tak přepnu na jiný program a tam - zrnění. Jak pro nějakou slepici. Tak přepínám dál a... a zase zrnění... Nevzdávám to a přepínám dále...a pořád zrnění. Chtěl jsem bojovat, bože jak moc, ty to víš, ale neměl jsem odvahu a bál jsem se dalšího neúspěchu jako čert kříže, takže jsem nakonec kouzelnou bedničku s pohyblivými obrázky (respektive s pastvou pro drůbež) vypl a pustil jsem si něco málo mjůziky...
...a bylo mi moc dobře;-)
