Zeleň z pod sněhu se směje
bledule zbledne - je utržena směle
Točí se točí se z toho oči
Člověk jak zázrakem cítí se skvěle
nikdo neví co se to děje
Nezvedený déšť všechno svlaží
a sebevrazi pak skáčí i věží
netočí se na matějské toči
A povětří je náhle krásně svěží
matka hned o divy se snaží
...to se sem asi tlačí jaro
pátek 26. března 2010
čtvrtek 25. března 2010
Údržba před hlavní sezónou
Někdo si dává na jaře do servisu kolo, aby si nechal seřídit brzdy a namazat řetěz. A já chodím na jaře k zubaři. Jednak proto, že po období vánočních sladkých žranic, které pak nezadržitelně pokračují až do Velikonoc, je to nadmíru vhodné; ale také proto, že si myslím, že mi pohled na svého dentistu jednou do roka stačí, takže si to raději odbývám před tím nejkrásnějším obdobím v roce, což je jarolétopodzim, takže se mám i po nemilém zážitku z křesla dentálního na co těšit.
Jenže tomu už je konec! Už mě k tomu sadistovi nikdy nikdo nedostane! Zatím každá návštěva probíhala naprosto stejně: pozdravím, sednu do křesla, svezu se nahoru, otevřu pusu, vypláchnu si, zavřu pusu, svezu se dolu, vstanu z křesla, pozdravím. Toť vše. Ale dnes to probíhalo jinak...pozdravím, sednu do křesla, nikam se nevozím - už bylo nahoře, otevřu pusu, vypláchnu si, slyším slovo "kaz", otevřu pusu, brus brus ubrus, vypláchnu si, ubrus ještě jednou, vypláchnu si, následuje jakási sbíječka do pusy nebo co, vypláchnu si, modurit do huby, skousnu (ne na přední, na zadní!), vypláchnu si, zavřu pusu, slezu z křesla, dvě hodiny nekousat, sbohem.
Vůbec mě to dneska nebavilo. A nejsme si vůbec jistý, že se za rok opět dostavím k pravidelné údržbě. A abych se panu dentálnímu specialistovi trošku pomstil, sežral jsem celou čokoládu z JůEsEj - tak!
Jenže tomu už je konec! Už mě k tomu sadistovi nikdy nikdo nedostane! Zatím každá návštěva probíhala naprosto stejně: pozdravím, sednu do křesla, svezu se nahoru, otevřu pusu, vypláchnu si, zavřu pusu, svezu se dolu, vstanu z křesla, pozdravím. Toť vše. Ale dnes to probíhalo jinak...pozdravím, sednu do křesla, nikam se nevozím - už bylo nahoře, otevřu pusu, vypláchnu si, slyším slovo "kaz", otevřu pusu, brus brus ubrus, vypláchnu si, ubrus ještě jednou, vypláchnu si, následuje jakási sbíječka do pusy nebo co, vypláchnu si, modurit do huby, skousnu (ne na přední, na zadní!), vypláchnu si, zavřu pusu, slezu z křesla, dvě hodiny nekousat, sbohem.
Vůbec mě to dneska nebavilo. A nejsme si vůbec jistý, že se za rok opět dostavím k pravidelné údržbě. A abych se panu dentálnímu specialistovi trošku pomstil, sežral jsem celou čokoládu z JůEsEj - tak!
středa 24. března 2010
Sexuální meteostanice
Tatínek měl moc rád maminku a tak do ní zasadil semínko. Ze semínka jsi vyrostl ty a když už jsi byl moc velký na to, abys mohl být stále ještě v teploučku maminčina bříška, narodil ses...Tomu zasazování se říká "milování"...Milování = sex...Sex se provozuje nejen proto, aby byly děti..Sex je zábava chudých...Sex pro radost...Sexem proti smutku...Sexem proti stereotypu...Důležitý rozhovor o stereotypu v sexu...Týden bez sexu...Přejdeš na druhý břeh a jsi prostě bez sexu...Už si ani nepamatuješ, kdy naposledy...Nepamatuješ si, co to sex vlastně je!
Když už člověk vyroste z bludu o tom, že se lidé milují proto, aby spolu měli děti, a začne objevovat krom těla svého také tělo někoho jiného, je vržen před hromadu lží, polopravd a dalších keců o tom, co se musí nebo nesmí, co by měl kdyby mohl, jak dlouho a hlavně kde. A koneckonců i o tom, jak často by akt lásky měl probíhat. Ani jedno však nelze paušalizovat. Je ale jasné, že dříve nebo později, TO chceme všichni!
Od jistého věku začnete označovat vztahem něco, co již nějakou dobu trvá a součástí toho všeho už byl i nějaký ten sex. Když nebudu brát v potaz nějaké ty extrémy, pak to tak asi platí u většiny z nás. V rozhovorech se známými a kamarády sice říkáte něco o tom, že to není ve vztahu to nejdůležitější, že tomu nepřikládáte zase takovou váhu...ale možná, že přesně to byste ale dělat měli! Mnohdy slouží tělesné radovánky jako takové zpravodajství o aktuálním stavu mysli vašeho protějšku. Zmítá se vaše postel v orgastických výbuších vášně? Pak je asi vše tak, jak jste si to vysnili. Přemýšlíte během divoké soulože na kuchyňské lince o pavučině v rohu obýváku? Něco asi není tak, jak by mělo. Čím dál tím častěji se potkáváte s Ančou, Ančou Dlaňovkou? Tak to je na pováženou...atp.
Netvrdím, že to tak platí u všech. Jen si myslím, že krom samovyšetření prsu či varlat, by se měl člověk občas pozastavit i nad četností sexuálních partnerů, styků, potřeb, tužeb.
No a jak bych to jen řekl...dobrou, opravdu dobrou noc - i když nemusí být tma;-)
Když už člověk vyroste z bludu o tom, že se lidé milují proto, aby spolu měli děti, a začne objevovat krom těla svého také tělo někoho jiného, je vržen před hromadu lží, polopravd a dalších keců o tom, co se musí nebo nesmí, co by měl kdyby mohl, jak dlouho a hlavně kde. A koneckonců i o tom, jak často by akt lásky měl probíhat. Ani jedno však nelze paušalizovat. Je ale jasné, že dříve nebo později, TO chceme všichni!
Od jistého věku začnete označovat vztahem něco, co již nějakou dobu trvá a součástí toho všeho už byl i nějaký ten sex. Když nebudu brát v potaz nějaké ty extrémy, pak to tak asi platí u většiny z nás. V rozhovorech se známými a kamarády sice říkáte něco o tom, že to není ve vztahu to nejdůležitější, že tomu nepřikládáte zase takovou váhu...ale možná, že přesně to byste ale dělat měli! Mnohdy slouží tělesné radovánky jako takové zpravodajství o aktuálním stavu mysli vašeho protějšku. Zmítá se vaše postel v orgastických výbuších vášně? Pak je asi vše tak, jak jste si to vysnili. Přemýšlíte během divoké soulože na kuchyňské lince o pavučině v rohu obýváku? Něco asi není tak, jak by mělo. Čím dál tím častěji se potkáváte s Ančou, Ančou Dlaňovkou? Tak to je na pováženou...atp.
Netvrdím, že to tak platí u všech. Jen si myslím, že krom samovyšetření prsu či varlat, by se měl člověk občas pozastavit i nad četností sexuálních partnerů, styků, potřeb, tužeb.
No a jak bych to jen řekl...dobrou, opravdu dobrou noc - i když nemusí být tma;-)
úterý 23. března 2010
Ideál puzzle
"Nejlepší zadek...no ten měl Honza, jednoznačně Honza. Štěpán měl skvělé vlasy - hebké, voňavé...nejlépe uměl líbat..." a tak dále a tak dále. Nikdy jsem se nad tímto nepozastavil, nikdy jsem si nesedl a nezačal přemýšlet, co bylo na kom z mých předchozích partnerů a lásek to nej. A pak z toho guláše nej očí, nej polibků, nej zadku, nej sexu a všelijakých dalších nej poskládáme (či popuzzlíme) celého nej člověka...
Jal jsem se tedy vygenerovávat jednotlivosti. Nejkrásnější úsměv - hotovo, nejupřímnější oči - hotovo, nejpevnější zadek - hotovo, nejhřejivější objetí - hotovo, nejbáječnější noc - hotovo...tak jsem se za tu třičtvrtě hodinku pěší chůze noční Prahou proklestil všemi nej a došel jsem ke smutnému závěru - všichni mají sešitého svého vlastního Frankensteina, jen já mám jednu reálnou postavu, jednoho člověka s obličejem a se jménem...a vůbec mě to nebaví!
Asi jsem toho málo zažil, potkal málo lidí, prožil pomálu lásek a vztahů...měl bych být asi zklamaný, naštvaný nebo alespoň pohoršený nad tím, že mi dal osud do vínku takové nic, z čeho bych mohl vybírat...ale nejsem. Jeden človíček mi ke štěstí stačí a je mi úplně šumák, že on sám sebe vidí jako nedokonalé a staré prase. Vždyť jde přeci o to, jak se cítím já - ne jak se cítí kdosi, kdo nás kdesi potká;-).
Jal jsem se tedy vygenerovávat jednotlivosti. Nejkrásnější úsměv - hotovo, nejupřímnější oči - hotovo, nejpevnější zadek - hotovo, nejhřejivější objetí - hotovo, nejbáječnější noc - hotovo...tak jsem se za tu třičtvrtě hodinku pěší chůze noční Prahou proklestil všemi nej a došel jsem ke smutnému závěru - všichni mají sešitého svého vlastního Frankensteina, jen já mám jednu reálnou postavu, jednoho člověka s obličejem a se jménem...a vůbec mě to nebaví!
Asi jsem toho málo zažil, potkal málo lidí, prožil pomálu lásek a vztahů...měl bych být asi zklamaný, naštvaný nebo alespoň pohoršený nad tím, že mi dal osud do vínku takové nic, z čeho bych mohl vybírat...ale nejsem. Jeden človíček mi ke štěstí stačí a je mi úplně šumák, že on sám sebe vidí jako nedokonalé a staré prase. Vždyť jde přeci o to, jak se cítím já - ne jak se cítí kdosi, kdo nás kdesi potká;-).
pondělí 22. března 2010
"Z" a "Pomeň"
Zapomněl jsem a je mi to líto...na něco jsem si vzpomněl a je mi to také líto...cosi jsem vytrousil a mrzí mě to i po letech...v kapse jsem nalezl vstupenku, přesně rok starou - a chtěl bych všechno vrátit zpět se vším, co se stalo, už jen proto, abych zažil to krásné období, kdy jsem byl hlavou v oblacích.
Všichni lidé kolem mě mají nějakou zapomínací úchylku, všichni. Ať už se jedná o klíče nebo telefon (pravda, ve většině případů se jedná o služební, tudíž nepodstatné předměty), vypínání icq a skypeů či jiných komunikačních kanálů, o části oděvu, o soudnost, o sebekontrolu,soudnost či iluze. Myslím, že tyto jednoduché a na první pohled informace o ničem, dávají o člověku znát mnohem více, než by se mohlo kdykoliv na první pohled říci.
Já většinou někde nechám hlavu (případně srdce, to ale záleží na úhlu pohledu) - co to vypovídá o mně?!
Všichni lidé kolem mě mají nějakou zapomínací úchylku, všichni. Ať už se jedná o klíče nebo telefon (pravda, ve většině případů se jedná o služební, tudíž nepodstatné předměty), vypínání icq a skypeů či jiných komunikačních kanálů, o části oděvu, o soudnost, o sebekontrolu,soudnost či iluze. Myslím, že tyto jednoduché a na první pohled informace o ničem, dávají o člověku znát mnohem více, než by se mohlo kdykoliv na první pohled říci.
Já většinou někde nechám hlavu (případně srdce, to ale záleží na úhlu pohledu) - co to vypovídá o mně?!
pondělí 15. března 2010
Jsem prostě asi trousič nebo co...
Začal jsem si pohrávat s myšlenkou, že bych se konečně někde usadil, natrvalo (no dobře, tak alespoň minimálně na dalších 3 a půl roku;-)). Ale když jsem si vyslechl zprávu o tom, že se musím ze svého dosavadního přechodného bydliště vystěhovat, a to do 14 dnů, úplně mi to zpřeházelo mé plány a rozvrh nejbližších následujících dnů - minimálně co se myšlenek bez dozoru týče.
Takže teď se veškeré mé síly a myšlenky upřely k tématu bydlení, i když lehce jiným směrem, než by se asi očekávalo - zabloudil jsem totiž místo do vizí budoucnosti ke vzpomínkám do minulosti. Už do Brna jsem si chtěl odvézt všechno, co mi tvořilo domov u rodičů v domě. To se tak úplně nezdařilo, z důvodu nedostačujícího množství úložných prostor - což ale v konečném důsledku bylo dobře. Z Brna jsem měl v plánu odvézt všechny věci do Prahy nejpozději do konce února...no, tak tohle se mi také tak úplně nepodařilo. Každopádně se začínám zaobírat plánováním stěhování z jednoho pražského bytu do jiného a doufám, že se mi tentokrát podaří jednak přemístit věci během několika málo návratů, ale hlavně, že budou přemístěny všechny!!! Došel jsem totiž k závěru, že se po republice spíše než stěhuji, rozpínám...ne, že by MI to vadilo, ale mohlo by to vadit NĚKOMU jinému, třeba všem těm, co jim mé krámy z dětství, z puberty i z dob všelijakých pokusů o studium zavazí v policích, u postele, v botníku, ve skříni...úplně všude:-D
Někdo má tendenci věci hromadit a střádat kolem sebe, aby měl pocit, že je naživu, že někam patří, že má jeho život smysl...já vidím svůj smysl života a vmístění se někam v tom, že své movité věci trousím po světě. Dodávám mu tak přátelštější vzezření a tak nějak mi to dává naději v tom smyslu, že jsem všude tam, kde jsem něco vytrousil, vítán více či méně s otevřenou náručí...
Tak se prosím, podívejte, jestli i u vás náhodou není něco, co by vám připomínalo mě - třeba i tím, že mi to kdysi patřilo - a dejte mi vědět. Stavím se u vás a třeba zanechám i něco nemovitého, nehmotného...i kdyby to měl být jen chvilkový pocit radosti, štěstí, klidu, spokojenosti,...cokoliv...věřte, je to pro mě jedině o důvod navíc, proč být trousičem i nadále;-)
Takže teď se veškeré mé síly a myšlenky upřely k tématu bydlení, i když lehce jiným směrem, než by se asi očekávalo - zabloudil jsem totiž místo do vizí budoucnosti ke vzpomínkám do minulosti. Už do Brna jsem si chtěl odvézt všechno, co mi tvořilo domov u rodičů v domě. To se tak úplně nezdařilo, z důvodu nedostačujícího množství úložných prostor - což ale v konečném důsledku bylo dobře. Z Brna jsem měl v plánu odvézt všechny věci do Prahy nejpozději do konce února...no, tak tohle se mi také tak úplně nepodařilo. Každopádně se začínám zaobírat plánováním stěhování z jednoho pražského bytu do jiného a doufám, že se mi tentokrát podaří jednak přemístit věci během několika málo návratů, ale hlavně, že budou přemístěny všechny!!! Došel jsem totiž k závěru, že se po republice spíše než stěhuji, rozpínám...ne, že by MI to vadilo, ale mohlo by to vadit NĚKOMU jinému, třeba všem těm, co jim mé krámy z dětství, z puberty i z dob všelijakých pokusů o studium zavazí v policích, u postele, v botníku, ve skříni...úplně všude:-D
Někdo má tendenci věci hromadit a střádat kolem sebe, aby měl pocit, že je naživu, že někam patří, že má jeho život smysl...já vidím svůj smysl života a vmístění se někam v tom, že své movité věci trousím po světě. Dodávám mu tak přátelštější vzezření a tak nějak mi to dává naději v tom smyslu, že jsem všude tam, kde jsem něco vytrousil, vítán více či méně s otevřenou náručí...
Tak se prosím, podívejte, jestli i u vás náhodou není něco, co by vám připomínalo mě - třeba i tím, že mi to kdysi patřilo - a dejte mi vědět. Stavím se u vás a třeba zanechám i něco nemovitého, nehmotného...i kdyby to měl být jen chvilkový pocit radosti, štěstí, klidu, spokojenosti,...cokoliv...věřte, je to pro mě jedině o důvod navíc, proč být trousičem i nadále;-)
středa 10. března 2010
Začněte myslet trochu méně na ostatní a dělejte občas radost i sobě samému...
Nikdy před tím jsem u psychologa nebyl a ani jsem to neměl ještě nějakých pár let v plánu. Co jsem plánoval se lehce změnilo a já jsem hezky se staženým zadkem zasedl v psychologické ordinaci do křesla a nechal se "oblbovat" praktikami a taktikami študovaných. A nebyl to až tak ztracený čas...
Za půl hodinky mě ještě nikdo tak moc nedostal. Stačilo jen pár minut a byl jsem rozebrán do poslední povrchní nitky. A ještě jsem dostal asi tak tisíc pět set devět set úkolů na doma, které musím splnit do dalšího sezení. Mimo jiné si začínám psát záznamovou tabulku s tím, co přes den sním, v kolik to sním, cca kolik toho sním... Jak na odtučňovacím táboře, o kterém se otírají v každém druhém filmu, ale nikdy na něm ve skutečnosti nikdo z tvůrců nebyl. Takový malý úzus, který se snažíme překonat. Tak si píši tabulku, neboť tvrdím, že jím pořád něco a že toho jím docela dost.
A jsem zklamaný - neležel jsem na freudovském lehátku, na které jsem se fakt těšil. Úplně stejně se pokaždé těším do křesla svého zubaře, protože vím, že mě povozí nahoru a dolů a půjdu hned spokojeně domů. Tady nejenom že jsem se nikam nesvezl, ale navíc na mě byl proveden lékařský úkon, což už se mi u zubaře nestalo tak 15 let.
Každopádně jsem lehce pobaven, lehce znepokojen a lehce překvapen...a teď čekám, kdy budu objednán k nějakému sexuologovi - to by také mohla být legrace;-)
Za půl hodinky mě ještě nikdo tak moc nedostal. Stačilo jen pár minut a byl jsem rozebrán do poslední povrchní nitky. A ještě jsem dostal asi tak tisíc pět set devět set úkolů na doma, které musím splnit do dalšího sezení. Mimo jiné si začínám psát záznamovou tabulku s tím, co přes den sním, v kolik to sním, cca kolik toho sním... Jak na odtučňovacím táboře, o kterém se otírají v každém druhém filmu, ale nikdy na něm ve skutečnosti nikdo z tvůrců nebyl. Takový malý úzus, který se snažíme překonat. Tak si píši tabulku, neboť tvrdím, že jím pořád něco a že toho jím docela dost.
A jsem zklamaný - neležel jsem na freudovském lehátku, na které jsem se fakt těšil. Úplně stejně se pokaždé těším do křesla svého zubaře, protože vím, že mě povozí nahoru a dolů a půjdu hned spokojeně domů. Tady nejenom že jsem se nikam nesvezl, ale navíc na mě byl proveden lékařský úkon, což už se mi u zubaře nestalo tak 15 let.
Každopádně jsem lehce pobaven, lehce znepokojen a lehce překvapen...a teď čekám, kdy budu objednán k nějakému sexuologovi - to by také mohla být legrace;-)
Kdo na takovou pitomost přišel?!
"Ženská tvýho formátu nemůže randit se šéfem nějakých dělníků...!" zaznělo z televizní obrazovky a ve mně by se najednou krve nedořezal. Po nočních a následně denních ohňostrojích rozjitřených emocí, které ve mně tak nějak budovaly pocit duševní síly a bůh ví čeho ještě, jsem to nevydržel a ulevil jsem si. Kurva!
A skutečně by mě zajímalo, kdo přišel na to, že slupka od banánu skončí na vaší hlavě pokaždé, když po ni uklouznete; že přecházet přes ulici v místě, kde není přechod, je špatné; že spát se svým šéfem je největší blbost na světě, která se vám vymstí; že kdo nejí zeleninu bude mít rakovinu; že se na jednom člověku nemůžou v jeden okamžik objevit zelený svetr, modré tričko, červené kalhoty a oranžové boty, protože by to prý byla společenská sebevražda; že česnek je zdravější než sklenka vína a že když si navlečete na prst snubní prstýnek, že budou všechny vaše pochyby a starosti ty tam. Možná, že jsou to v důsledku pravdivá tvrzení, kterými bychom se měli řídit, ale přeci jen mi tu visí ve vzduchu jeden háček - v podstatě nám tu zakazuje něco někdo, kdo to všechno zažil, ochutnal, vyzkoušel a poznal na vlastní kůži. Což je dle mého značně nefér!
Takže hned zítra se součástí mého oběda místo česnečky stane "dvojka" bílého, slupku od banánu klidně hodím na zem, problémy utopím v záplavě dobré zmrzliny a klidně si vezmu červené ponožky, hnědé boty, modré kalhoty, šedivé tričko se šíleným potiskem, červenou mikinu a zelenou tašku přes rameno. Kašlu na nějaké "nemělo by se, protože jsem to zažil a nelíbilo se mi to" a přepínám do operačního módu "chci to a tak si to vezmu, protože to je teď pro mě to nejlepší".
Rád bych měl stejné starosti jako ti, co vymýšlejí nepsané mravní kodexy...tam totiž mnohem více, než kdekoliv jinde, platí to známé rčení o kázání vody a pití vína...
A skutečně by mě zajímalo, kdo přišel na to, že slupka od banánu skončí na vaší hlavě pokaždé, když po ni uklouznete; že přecházet přes ulici v místě, kde není přechod, je špatné; že spát se svým šéfem je největší blbost na světě, která se vám vymstí; že kdo nejí zeleninu bude mít rakovinu; že se na jednom člověku nemůžou v jeden okamžik objevit zelený svetr, modré tričko, červené kalhoty a oranžové boty, protože by to prý byla společenská sebevražda; že česnek je zdravější než sklenka vína a že když si navlečete na prst snubní prstýnek, že budou všechny vaše pochyby a starosti ty tam. Možná, že jsou to v důsledku pravdivá tvrzení, kterými bychom se měli řídit, ale přeci jen mi tu visí ve vzduchu jeden háček - v podstatě nám tu zakazuje něco někdo, kdo to všechno zažil, ochutnal, vyzkoušel a poznal na vlastní kůži. Což je dle mého značně nefér!
Takže hned zítra se součástí mého oběda místo česnečky stane "dvojka" bílého, slupku od banánu klidně hodím na zem, problémy utopím v záplavě dobré zmrzliny a klidně si vezmu červené ponožky, hnědé boty, modré kalhoty, šedivé tričko se šíleným potiskem, červenou mikinu a zelenou tašku přes rameno. Kašlu na nějaké "nemělo by se, protože jsem to zažil a nelíbilo se mi to" a přepínám do operačního módu "chci to a tak si to vezmu, protože to je teď pro mě to nejlepší".
Rád bych měl stejné starosti jako ti, co vymýšlejí nepsané mravní kodexy...tam totiž mnohem více, než kdekoliv jinde, platí to známé rčení o kázání vody a pití vína...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)