Život i smrt - je právě v tvé moci je rozsévat v mém světě.
Buď ano, buď ne.
To v tvých dlaních skrývá se ta síla,
ta studnice s živou a mrtvou vodou...
Snad kdyby Jiřík měl tvé dlaně, nemusel by
kvůli Zlatovlásce tolik zakusit.
Stačí pohlazení po mé tváři a chmury jsou pryč
- jak hejno vran když do něj vhodíš kámen.
Pak mám i já tu kouzelnou moc vehnat
ti horkou krev uspokojení do těla.
Leč kde ty chvíle jsou?
Vzal je déšť i letní chlad!
Dáváš sílu života dál jen jemu
- mně nezbývá než li usrkávat včerejší kapičky života
z koberce na podlaze hotelového pokoje.
Ale jak teď on, budu i já zas pít
z tvých životadárných dlaní - jednou.
Doufám...
