Úspěšný den...heh!

Je středa. Hektické pražské ráno, kdy všichni spěchají, aby byli včas v práci nebo kdo ví kde. I přes třeskutý mráz ještě napůl spím a moc nevnímám, co se děje kolem. Popaměti nasedám do tramvaje, stojím s batohem v ruce, vystupuji a mířím přímo do podchodu metra. Najednou, těsně před eskalátory, zpozoruji dívku, jež se řítí přímo na mě a v obličeji jí hraje spokojený úsměv. "Úspěšný den ti přeju...," a pokračovala dál v cestě lidskou masou kamsi do probuzeného města. Tlačen davem nemohl jsem se ani otočit a poděkovat oné neznámé. Ale kdybych věděl...ani bych se o to nepokoušel.

Celou cestu do práce mi tahle ranní epizoda jela hlavou a dokonale probrala všechny mé smysly. Co tím jako chtěla říct? Je to něco jako "každý den udělám alespoň jeden dobrý skutek"? Možná to bylo myšleno bezelstně a dobře, ale mě to donutilo soustředit se celý den právě na to, že bude úspěšný.

V jakém smyslu úspěšný? Potkám životního partnera, budu mít v práci velkou tržbu, najdu na zemi tisícovku a nebo objevím lék na rakovinu? Nebo prostě bude úspěšný jen v tom smyslu, že ten den přežiju? Buď jak buď, několik "výher" ten den přeci jen měl - jak jsem byl nastartovaný a neustále mi to celé šrotovalo v hlavě, neměl jsem ten den ani jedno kafe; necpal jsem se dokonce ani sladkým; a v neposlední řadě jsem na jeden celý den vyplul z vánočního shonu, který mě obklopoval.

Když se na to podívám zpětně, pak nezbývá, než poděkovat za každé nové ráno - nikdy nevíte, kdo vás potká;-)

Kauza věrné nevěry a nevěrné Věry

Mám kamaráda, který je chronický sukničkář. I když se se svou nastávající sestěhoval do jednoho hnízdečka lásky, stále si drží malou garsoniéru, kam si vodí své nové holubičky. Avšak dodržuje jistá pravidla – mimo jiné i to, že žádná křepelka se nesmí do garsonky podívat 2x. Tedy dvakrát v jednom kalendářním měsíci. Jirkovi (budeme mu říkat Jirko, aby se Martin nezlobil) nedělá problém lapit do sítí slečnu ve 3 odpoledne, když jde z práce a nějaká se mu líbí ve frontě u KFC, a už vůbec mu nedělá problém přivézt si nějakou domů ve 3 ráno, kdy je absolutně zpitý pod vobraz. Je to náš „ježek“ – píchá kudy chodí. A zároveň by si z něj mohl vzít příklad kdejaký tajný agent, neboť jeho paní ani po těch letech na žádnou slavičí panenku, za kterou by manžel odlétal, nenarazila a nic netuší. Šťastná to žena;-). Jen všichni s napětím čekáme, kdy se tahle děsně tajná informace dostane do éteru – ne, že bysme byli škodolibí, ale nelíbí se nám Jirkova nevěsta..:-P
Osobně si myslíme, že ji sice Jiřík skutečně myslíme, ale on má prostě tak velký sexuální drajv, že to ani jinak nejde. Ta nevěra se ho prostě drží jak klíště. Vše je nejspíše jen otázkou volání přírody - a jelikož mu to již léta prochází, asi to tak i má být.

Naproti tomu jiná má kamarádka, kamarádka Věrka, má v tomto smyslu smůlu. Její sexuální drajv sice není tak mocný jako Jirkův, ale po nějaké době stereotypního vztahu potřebuje drobné rozptýlení a lehce zahne. Lehce s těžkými následky. Ta lehkost se ukrývá ve skutečnosti, že rozptýlení je pouze jednorázové (sice s vším všudy a během aktu několikanásobné, ale vždy jednorázové) a tudíž v podstatě legální. Jenže to je kámen úrazu – z podstatě legálního se rázem stane zcela fatální záležitost, protože Věra je děvče pravdomluvné a přímé. Takže hned po ochladnutí vášní po „jednorázovce“ šupajdí za přítelem a všechno mu ještě za tepla vypoví – nutno podotknout, že se všemi peprnými detaily, jako by byla na vínku s nejlepší kamarádkou. Což je ovšem něco, co ne každý chlap unese. Ve Věrčině případě to ještě neunesl ani jeden chlap.
Takže je, chudinka, zase sama – na chvilku, dokud jí nezačne tenhle stereotyp nudit. Pak si někoho najde a až přijde další stereotyp, vše se bude hezky opakovat… a to se říká, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš!
Každý svého štěstí strůjce, takže by asi prostě jen stačilo, kdyby Věrka uměla držet alespoň na chvilku jazyk za zuby. Ale kdo ví. Však moderní civilizace proti stereotypům bojuje, ne?!;-)