Tak je sobota 14. února a mám dost času urovnat si v hlavě, kde jsem chtěl v tuto dobu být a čeho jsem chtěl dosáhnout... A to všechno porovnat s tím, kde jsem a čeho jsem skutečně dosáhl...
Takže... nic není tak, jak jsem si kdysi vysnil. Neříkám ale, že je to špatně!
Naučil jsem se mnoho věcí, jako například to, že se sice mám spoléhat hlavně na sebe (jak mi otloukali o hlavu snad všichni "dospěláci" kolem mě během puberty...ano, už jsem toto období překlenul:-P), ale někdy jsem bez pomoci přátel naprosto ztracen a zmaten. Tak se tedy ptám, jak to ti "dospěláci" teda vlastně mysleli, protože spoléhat se vždy a za všech okolností jen na sebe, je mnohdy dosti destruktivní! Jsem vděčný za vyslovení jakéhokoliv názoru ohledně mého chování či jednání, musí ovšem být ten názor objektivní a nepramenící z afektu - to je často případ jednoho mého kamaráda, což by nebyl takový problém (však je to jeho názor, že), ale problémem se občas stává ta chvíle, kdy to naprosto nečekaně ze sebe vystřelí - naprosto vytrženo z kontextu a momentální situace...
Pak je tu jiná kamarádka - už ji znáte jako Johanku - která se mě nebojí hned. To znamená, že mě nenechá mnohdy ani domluvit či dokončit činnost, kterou se rozhodne okomentovat. Za což jsem neskonale vděčný, jen to ne vždy chci slyšet nahlas - asi to taky znáš, ten pocit, kdy víš, žes něco udělal špatně,že to všichni ví, tak proč to ještě zhoršovat tím, že se to vysloví nahlas...a on to někdo přesto nahlas řekne! Tak o tom přesně mluvím!!!
A pak ti samí kamarádi občas řeknou to, co zrovna slyšet potřebuji - a to je pak naprosto úžasný pocit, kdy se vznáším nad světem a užívám si tu vyrovnanost a duševní svobodu.
Ale abych se vrátil k nadpisu tohoto článku - je úplně jedno, zda je sobota nebo středa, Valentýn nebo Hromnice, zima nebo léto,...protože by člověk, i přestože se má spoléhat hlavně sám na sebe, měl mít vedle sebe vždy někoho, kdo mu dodá ten skvělý pocit vyrovnanosti a klidu v duši (s nikým teď nechodím, takže tady prostě slovo "láska" nenapíšu!!).
Takže děkuji - Johance, Věrce, Štěpovi, Mikeškovi, Kubovi, Martě, Peťulce,... prostě vám všem, kteří se mnou vydržíte v jedné místnosti déle, než čekáte v čekárně u zubaře:-)
