neděle 19. dubna 2009

Jedině offroadem...

Nedávno jsem četl jeden článek na blogu Lucky Váchové, který mě přivedl trošku k paralele na můj život. Lucčin článek se jmenuje "Po našich silnicích jedině offroadem..." a já bych ho přejmenoval na "(Nejen) po našich silnicích jedině offroadem...".
Poslední dobou jsou ty výkyvy, kdy jsem nahoře a nebo dole dosti razantně od sebe oddělené - úplně chybí ta cesta nahoru a nebo dolu. prostě jsem jen nahoře a nebo dole. Spíš dole...Vysvětlím...


Trošku jsem si zvrtal život "přerušením" studia, takže teď pracuji (vskutku doufám, že to je jen dočasně a na velice krátký čas). Práce mě ale nebaví. Nejde ani tak o práci jako takovou, ale o pracovní podmínky - když jste odkázaní na internetový systém, který nejede, jak má, je to vždycky trošku potíž. Tady je potíž v tom, že ten systém nejede pořádně trvale. K tomu se připočte ještě naprostá komunikační neschopnost mezi jednotlivými složkami společnosti a je zaděláno na pořádný malér. Nejhorší je, když zaměstnanec radí zákazníkovi, aby raději využil služeb konkurenční společnosti - což se sice ještě nestalo, ale chuť by byla (a důvod taky!). Každopádně v tomto případě je nutné mít buď hroší kůži a nebo přes to jet právě tím již zmiňovaným offroadem.


A pak je tu můj osobní (chcete li soukromý) život. Tam to jde také tak nějak od desíti k pěti. Ale nebojte - vím, kde to skřípe a proč, takže na tom pracuji;-). Každopádně bych toho offroada někdy potřeboval, abych se přes některé věci a situace dostal bez ztráty věnečku. Ano, v offroadu to se mnou trošku otřese vždycky, ale budu se i přes to cítit v bezpečí. Teď jsem spíš na visutém mostě, který se nebezpečně houpe a minimálně jedno ukotvovací lano je v plamenech. Máte v tom zmatek? Já taky, to mi věřte!


A pak prostě nastane chvilka, kdy se zastavím a mám možnost si vše v klidu zrekapitulovat a promyslet, jako třeba teď. Přijdu na to, že offroad je mi k ničemu, protože každý ten otřes ve mně zanechá nějakou stopu, a že pocit bezpečí je jen relativní a chvilková záležitost, což nic neřeší. Člověk míní a offroad mění...


To je prostě tak, když se malý a nezkušený Hobit po práci opije, spí tři hodinky a pak jde na patnácti hodinovou směnu do práce. Každopádně v tomto stavu ze sebe sypu ta největší moudra, takže ani dnes si nenechám ujít příležitost nějaké to filozofování do článku vměstnat:-). Takže ať už máte offroad a nebo cokoliv jiného, co alespoň trošku a na chvíli zmírní pocit slabosti, zranitelnosti, malosti či strachu, je to dobře. Ale pak se otřepte, zvedněte a podívejte se světu zpříma do očí - není zlý, ba naopak; čeká na vás s otevřenou náručí a těší se na to, že mu ještě ukážete, co ve vás je (klidně to můžete ukazovat každý den znovu a znovu - on vám neřekne ne ani dost!).


A ještě něco - funguje spolehlivě jedna věc, na všechno...s úsměvem jde všechno líp;-)!