Je 7 hodin ráno a již tři a půl hodiny jsem vzhůru - ne zase tak úplně bdělí, ale finguji na nouzový režim a sedím od půl páté v práci. Jsme unavený, děsně moc...nevím, čím přesně to je způsobeno, ale domnívám se, že negativních faktorů bude více...třeba spánkový deficit z celého předchozí týdne (vlastně už z toho týdne před tím...) či nedostatečný přísun energie během dne a nebo že by to bylo způsobeno jen tou poslední nocí? No posuďte sami...
Několik písniček na dobrou noc od našich semifinalistek SS a pak hajdy na kutě. Sundat přebytečné svršky, zachumlat se pod peřinu a zabořit hlavu do toho správného dolíku v polštáři. A pak už jen poslouchat to ticho, které mě chytí něžně za ruku a dovede mě do nejtajnějších zákoutí říše snů...až na to ticho se vše povedlo. Ale to ticho bylo tou nejdůležitější přísadou lektvaru s názvem "Na ex vypít a hned snít". "Ne, ne, ne - jsem mrtvej...jsem mrtvej...fakt jsem mrtvej...no, tak moje první smrt..." U toho by přeci neusl ani mrtvej! Chvilku jsem se pokoušel opít mozek rohlíkem - tedy tím, že jsem se otočil k monitoru počítače mého spolubydlícího zády a oči jsem zatnul pevněji, než když jsem naštvaný a zatínám zuby. Aby byl efekt dokonalý, bylo by třeba nastrkat si do uší špunty na odhlučnění (a nebo žvýkačku, jak to udělal Mr. Bean - nechutné, ale evidentně fungující!), jenže nic podobného po ruce nebylo...
A jak jsem tam tak ležel a snažil se naladit na snovou vlnu, začal jsem přemýšlet a vzpomínat...což jsem absolutně neměl dělat!!! Pocítil jsem tak neodbytnou touhu někoho hladit po tváři, po zádech, po bříšku... má mysl se upnula k myšlence usínání vedle někoho jiného tak pevně, až jsem podvědomě začal hladit prostěradlo vedle sebe. Popadl jsem tedy malý polštář, který jsem dostal od kamarádky k Vánocům, objal jsem ho a něžně jsem si o něj opřel bradu. Když jsem otevřel oči, hleděl jsem do obličeje starého vypelichaného kozla, který se navíc usmíval jak měsíček na hnoji - no nezlobte se, ale s něčím takovým po boku jsem usnout také nemohl.
V největším rozrušení jsem musel vstát z postele a jít se zklidnit sklenicí vody, studené vody. Což mě sice uklidnilo, ale zároveň mi to vlilo do žil novou energii a touha po spánku byla ta tam! Pařící spolubydlící po nějakém čase už nebyl pařící, takže jsem si mohl vyslechnout kus divadelní hry Divadla Járy Cimrmana a když se počítač konečně vypl a monitorem se rozlila temnota typická pro jednu hodinu ranní, otočil jsem se na bok, objal znovu starého vypelichaného kozla a nechal se odmečet do příkrovu noci... Kozel se ale asi během spánku roztahoval a nebo kopal - jinak si totiž nedokážu vysvětlit skutečnost, že ráno ležel na zemi vedle postele. A už vůbec si nedokážu vysvětlit, z čeho jsem tak rozlámaný a nevyspalý... a nebo že by to bylo tím doprovodným programem!?;-)
