pátek 2. července 2010

Něco málo z posledních zmatených týdnů;-)

Létající vafle a kafe za stovku!!!
Mám takovou divnou úchylku - ani nevím, kde se vzala, ale přišla a nechce se jí pryč. Totiž - po obědě mám chuť na kafe. Má to takhle spousta lidí, vím, ale já jsem pak bez kafe naprosto na přesdržku. Nedávno jsem byl na obědě s kamarádkou a hned naproti vývařovně je kavárna Starbucks, kde mi kafe chutná, moc mi chutná. "Ty mi koupíš kafe za stovku!?" Otázka hodná políbení ruky. Při čekání na pokladně mi ušní bubínky protnulo:"Jé, to jsou hrozně dobrý vafle, tohleto." "Tak si je vem k tomu." "Jsi se asi zbláznil, já je nechci." Koupil jsem samozřejmě kafe i vafle, před kavárnou se s kamarádkou loučím, podávám jí vafle a ona si je přes několik málo připomínek a komentářů vezme...a pak je po mě hodí, že je prostě nechce, takhle drahý vafle! Scéna jak z americkýho filmu a nejraději bych jí jednu střihnul za ucho, ale když tak nad tím přemýšlím - třeba po mě příště hodí třeba petitisícovku;-)

Kulturní typy...
Byl jsem na Žofíně, což jsou úžasné a krásné prostory. Velice rád bych tam zašel na nějaký koncert smyčcového kvartetu nebo tak něco podobného. Místo toho za mou první návštěvou tohoto plesového svatostánku stála Helenka Vondráčková. Nebudu komentovat její zpěv - přiznám se, bez mučení, že jsem se kýval u některých písniček lehce do rytmu a podupával jsem nožkou. Co ale musím okomentovat je nevkus českého publika, co se oblékání týče! Do takovéto historické budovy na večerní koncert jít jak sedlák a nebo zálesák v maskáčovém tričku, to mi vskutku přijde jako vrchol nevkusu.
stejně jako nesnesu kraťasy v Národním Divadle, tak nesnesu slámu ve dřevácích na Žofíně! A tečka.

Jako vejce vejci
Po dlouhé době jsem poctil svou návštěvou drahé rodiče - zdržel jsem se přes noc, což není vskutku obvyklé. Brácha byl někde pařit a přišel bůh ví v kolik. Z pelechu vylezl lehce po poledni, rychle se najedl, vysprchoval, navoněl a zmizel do pokoje. Chtěl jsem s ním prohodit něco málo slov před tím, než se zase spakuji a vyrazím do Prahy, tak jsem šel za ním do pokoje. Zmrzl jsem hned na prahu, protože koukám na bráchu a říkám si, že mi na něm je něco dost povědomého...jo - měl na sobě moji košili s havajskými kytičkami. Když jsem se podíval o kousek blíže, měl na sobě i moje tričko a kraťasy...a pak se můžu divit, proč si nás lidi pletou!
:-D