Jsem poměrně oborově flexibilní, což znamená, že rád zkouším nové věci a pracuji v různých oborech či odvětvích, pracovištích. Teď právě absolvuji oborovou praxi na jedné základní škole a jsem z toho vskutku u vytržení, vážně.
Celý týden trávím s jednou třídou a musím říci, že je to velice obohacující a podnětné. Co hodina, tím nové a nové poznatky. Člověk se ani nestačí divit, co všechno se během těch 45 minut může stát. Na začátku jsme si říkal, že toho moc nepopíšu, že nebude o čem psát. Pak přišla první hodina a názor jsem změnil - bylo o čem psát, celý den.
Zkušenost je o to cennější, že spolupracuji s učiteli, kteří kdysi učili mě samotného, takže nám odpadla fáze představování a počátečních ostychů, a můžeme tak mluvit zcela otevřeně a bez zábran - jsou skvělí a na všechny mé dotazy odpovídají s lehkým úsměvem na rtech (no jo, zase jeden, co se nechal okouzlit a ještě to z něj nevyprchalo; další aktivista:-)). Bohužel ale není tolik času na povídání, takže to musíme zvládat jen ve zkratce. Je to ale fantastické - skončí hodina, jdeme do sborovny a rozebíráme, co se během hodiny stalo. To mi nikdy nikdo už říkat nebude, jak na co reagovat a tak podobně. Takže si vše pilně zapisuji, abych se měl čím inspirovat.
Moc mě to baví, takže mi trošku roste sebevědomí (ono když vás najednou na chodbě někdo zdraví "dobrý den, pane učiteli", i když jsem teprve ve druháku, je to fantastický pocit). Navíc si myslím, že kdyby učitelé se mnou ty hodiny probírat nechtěli, tak to nedělají - není to jejich povinnost ani náplň práce. A krom toho všeho - tím, že jsem se vrátil takto na svou alma mater, tak to vyvolává vzpomínky na úžasné roky života, a to se také počítá:-D.
Úžasné je to, že se nejedná o žádné "ukázkové hodiny", ale o hodiny reálné a skutečné, se všemi pozitivy i negativy, která kantora mohou během praxe potkat. Zatím jen pozoruji děti a učím se, ale jednou přijde doba, kdy budu už pozorovat nebudu, ani nebudu učit sebe, ale budu učit někoho. A na to se už teď moc těším. Přijdete se podívat?
