Jsme asi sto let za opicema, ale teprve nedávno jsem skoukl animák z pixarovské dílny Up (u nás Vzhůru do oblak) a musím se přiznat, že se na něj s chutí podívám brzy ještě jednou! Jasně, příběh je klasický - vzor z dětství se časem ukáže nebýt zas až tak vzorovým, ale to vše vlivem osudu a společnosti. Ale co mě napadlo hned při závěrečných titulcích bylo něco jiného.
Člověk má během života několik snů a mnohé jsou skryté hluboko uvnitř, nevyřčené ať už ze strachu, že by se mohly uskutečnit; a nebo právě proto, že jsou neuskutečnitelné, tak proč o nich mluvit. To je ale škoda. Každý sen, i když se vám zdá jako sebevětší hovadina, má být uskutečněn. Však pro ty sny, které bysme zařadili směle do kategorie sci-fi či fantasy se uskuteční už jen tím, že je vyslovíme nahlas či napíšeme modrým inkoustem na žlutý papír.
Mnohdy ale to, co se nám zdá neuskutečnitelné, je možné s pomocí někoho jiného. V dětství nám plní sny rodiče, když díky nim najdeme pod vánočním stromečkem lego, o kterém sníme už od června. Během dospívání to může být třeba štědrý děda, který vás vezme na místa, kde se cítíte neporazitelný - třeba na Mys dobré naděje nebo na vrchol Eiffelovky.
A pak přijdou správní známí s ještě správnějšími známostmi. Jenže to, co se vám zdá, jako by spadlo z čistého nebe, je jen výsledek vaší práce, kterou jste vykonali sami na sobě. Kdybyste byli k ničemu, nikdy vám nikdo nic takhle "nepřihraje" - ani místo ve vysněné firmě, ani možnost publikovat svou fotografickou práci na výstavě mladých autorů. jako v tom filmu - malému skautíkovi se splnil sen, o kterém snil jen hluboko v srdci...že bude k něčemu užitečný, že se bude moci řídit svým vlastním rozumem a ne pouze příručkou mladých svišťů (nechci vůbec shazovat význam této publikace pro dospívající mládež - sám mám v knihovničce několik jejích dílů, ale člověk prostě někdy musí dospět a jít dál...). Je to prostě jen mezistupeň od dětských zázraků k dospělým cílům.
Čím je člověk starší - a je to paradoxní, neboť kruh známých se stále postupně rozšiřuje - tím spíš je na plnění svých tužeb, snů a cílů sám. Ve stáří vás možná děti potěší kompletní diskografií Karla Gotta, ale s těmi opravdovými sny, které vás posunou zase o příčku výš, to má společného pramálo...
Spoustu věcí, o kterých si myslíte, že je váš sen, vyškrtněte ze seznamu úplně. Některé jen posuňte o kousek níže, aby uvolnily místo těm pravým, nefalšovaným tužbám, které vám do duše přinesou pocit blaha a hřejivý plamínek vzpomínek, které čas nemá sílu odvát.
A víte co? Neplánujte - sny přicházejí samy od sebe, vy je nepřivoláte teplým mlékem s medem a ani je neodeženete lahvičkou prášků na spaní. "Who knows what miracles you can achieve when you believe..."
