Všechno nějak jinak, možná i špatně..

Vánoce, maximálně si tento svátek užívám. Baví mě sledovat překvapené výrazy lidí při rozbalování dárků. Pravé nadšení a radost se totiž nedají zahrát či nafilmovat, to je v očích. Plamínky a jiskřičky se mihotají a perou s přívaly slzavého štěstí.. Na druhou stranu také rád dostávám dárečky - mám to totiž spojené s překrásným uvolňováním serotoninu a občas i adrenalinu, ideální kombinace :-).
No a letos se ale u mě moc serotoninu nevylilo...Rodiče letos zvolili úplně odlišnou taktiku nakupování vanocnich darku, nez kdy jindy. "Dám ti peníze, ty si něco koupíš a já ti to pak zabalím." Jasně, jsem dospělý, takže je to nejpraktičtější řešení, ale i tak jsem spoléhal na invenci rodičů a těšil se na nějaké překvápko.
Z počátku to vypadalo nadějně - pod stromkem byl jeden balíček pro mě navíc, ale pak jsem dostal balíček do ruky a všechen adrenalin i serotonin nejen ze prestal trykat, ale ještě se částečně v těle rozpadl. V balíčku byly trenýrky, které dostávám každý rok..:-(
Nestěžuji si na to, že bych dostal málo dárků, ale spíš na to, že to nebyly dárky v tom pravém slova smyslu. Dárek má být zahalen tajemstvím a rozbalení má doprovázet moment překvapení. To mi letos chybělo, moc.
Tak jen doufám, že příští rok se Ježíšek polepší.