Exkurze v Čétéčku

"Jsem myslela, že budeš mít soukromou exkurzi, ale ono je to pro všechny..." "Jak jako pro všechny? Mám soukromou exkurzi s Lukáškem." "Ale dyť je tam den otevřených dveří...!" "To nevím, ale já budu mít exkurzi soukromou!!"


Kamarád spolupracuje s Českou televizí na projektu Zlatá Praha (http://www.ceskatelevize.cz/specialy/zlatapraha/), takže si to po Kavčích Horách může štrádovat jak chce (skoro). Slovo dalo slovo a skutečně jsem si mohl "Čétéčko" projít také;-)


Vyfasoval jsem čipovou kartu návštěvníka (sice si mě nejprve uložili do systému, takže už mě mají v databázi a nikam jim neuteču, ale co - stálo to za to!), odložil si věci u Lukáška v kanceláři a obhlídková tour mohla začít. Má představa o studiích velikosti mého pokoje z dětství se rozplynula velice rychle - po postavení kulis a toho všeho se reálné studio toho či onoho pořadu smrskne spíše do velikosti pokoje, který obývám v Brně. O to víc si pak člověk váží lidí, kteří z takového mini prostoru dokáží vyrobit hodinový pořad, jenž se vysílá v přímém přenosu (viz pořad Sama doma). Hned vedle se točí Kouzelná školka - tentokrát s Michalem... No jsem prostě jen přerostlé dítě, protože to auto z barevné lepenky a několika přidaných věciček mě dostalo:-D. Když se pak člověk dozví, že ve stejném studiu se natáčí Krásný ztráty a nebo Noc s Andělem (nebyli jsme si tak zcela jisti...asi by pomohlo, kdybych se občas koukl na televizi a zjistil, jaké proběhly změny - v pořadech, v dekoracích, moderátorech..), tak musí jen smeknout klobouk, protože v televizi se kulisáci asi musejí docela ohánět. Všechno je šroubovací či jinak rozebiratelné, což by se nám hodilo na tábor, ale o tom zase někdy jindy;-).


Byli jsme dokonce i v "modrém" studiu, kde se natáčí všechny ty virtuální pořady - volby, Game page, Otázky Václava Moravce... Zrovna u těch otázek se musím zastavit - Lukášek byl docela nešťastný, když jsem nesdílel jeho nadšení právě z tohoto pořadu, jeho moderátora či dokonce z dekorací k tomuto pořadu. Jsem totiž tak trošku politický ignorant, takže se snažím těmto debatám a podobným pořadům vyhnout. Neznám tudíž ani práci toho či onoho moderátora, i když může být esem ve svém oboru, což pan Moravec asi je. Takže se omlouvám - jak svému průvodci, tak panu Moravci. Jo - z toho modrého studia se ještě vysílá počasí...asi teda...no to ani nestojí za řeč, prostě zrovna počasí mě nenadchlo...chudák Taťána;-).


Z toho mého popisu vypadá to televizní prostředí velice nudně, ale nudné rozhodně není. Je až zvláštní, jaké kouzlo kolem sebe toto médium má - něco jako svět filmu či divadla, je to prostě neskutečné. Vím, že to nebude úplně ono, ale zkuste se zajít do televize podívat - třeba teď v sobotu kdy je v Čétéčku v Praze i v Brně den otevřených dveří (vidíš, Johanko, až teď je ten tvůj den pro všechny:-P): http://www.ceskatelevize.cz/kratkodobe/dod2009/.


Jestli čekáte, že vám vyjmenuji všechna jména, která přibyla v mé sbírce autogramů známých osobností, tak vás musím zklamat - nevedu si žádnou takovou sbírku a ani jsem neběhal po televizi s památníčkem v ruce a neotravoval lidi kvůli podpisu. Nejsem zastáncem teorie, že člověk, jehož tvář se objevila v televizi či v novinách, je věc veřejná, a tudíž má každý právo mu otravovat život. I na tu paní Jílkovou jsem se podíval, až když jsme odcházeli z Rohlíkové restaurace (Rohlík jest budova, ve které se často odehrávají konkurzy do pořadů ČT) - slušelo jí to;-), ale zase ne tak moc, aby mě to donutilo založit si podpisový památníček... Tak možná příště, až budu i u otáčejícího se loga;-).

Světlonoši

Chtěl jsem původně nadepsat článek "Světlušky", ale to by velikost a důležitost těch lidiček vůbec nevystihlo!

Díky Velkému Omovi (dlouho jsem tápal a nakonec jsem si vybral k uctívání tohoto boha - pro méně znalé doporučuji knížečku Malí bohové od Terryho Pratchetta) se kolem mé maličkosti pohybují lidé, kteří na můj život mají zásadní vliv...a ani o tom neví, což je asi na tom všem to nejkrásnější. Stačí totiž, abych byl alespoň na chvilku v jejich přítomnosti (nebo alespoň přítomen na stejné vlně virtuálního a vlnového světa) a mám hned lepší náladu, lepší den či noc, růžovější pohled na svět, chuťové buňky i přes housku od předešlého dne předávají neuronům informaci o lahodném čerstvém sendviči s křehkým salátem a nejlepší šunkou, přestávají mě bolet zuby i klouby a dokonce se mi lepší zrak. Za poslední tři roky se množství těchto mých světlonošů lehce rozrostl a ustálil, za což jsem rád, protože jistoty v životě máme rádi asi všichni - pro mě jsou jistotou právě tito lidé.
Jen je smutné, že mi to došlo teprve nedávno, když se za mnou v práci na chvilku stavil Kubík. No ano, Kjůba je jeden z těch světlonošů a já jsem moc rád, že jím je (on zase bude chudák celý v rozpacích, ale kdybych mohl, postavím mu piedestal, na který by se mohl postavit!) - moc děkuji! Pak je tu Kačenka - neskutečně éterické stvoření, které si zaslouží být něčí múzou. Pro mě je vědomí, že ji mám, velice důležité - je mým sluníčkem, co zahřeje a když zajde, tak to člověka moc mrzí, ale ví, že ráno vyjde zas... Pak tu nesmí chybět má tetička Jaruš, protože ta mě rozsvěcí už třiadvacet let, za což jí velice děkuji. Zároveň doufám, že to životní světlo dávám alespoň trošku i já jí. Úplně nejvíc nová a nejmladší (;-)) je ve "službě" Maruška - o to víc si ji cením proto, že ten vztah, ta vazba přišla tak nějak z čista jasna, nečekána, nezvána, ale o to více vítána. V tomto případě asi nejvíce platí ta zmínka o spojení přes virtuální svět, ale už se moc těším na to, až se to změní - a ono se to změní brzy;-). A aby ten výčet byl úplný...nelze zapomenout na Johanku. Doufám, že se ten škrtací kamínek, co to se mnou tak umí, nikdy nevyškrtá...;-)


Přeji všem, aby měli kolem sebe alespoň jednoho světlonoše - ne vždy totiž člověk zvládne všechno sám, ale tito lidé, byť "jen" úsměvem a nebo vlídným slovem, pomohou vždy. A já vám za to děkuji...