Chtěl jsem původně nadepsat článek "Světlušky", ale to by velikost a důležitost těch lidiček vůbec nevystihlo!
Díky Velkému Omovi (dlouho jsem tápal a nakonec jsem si vybral k uctívání tohoto boha - pro méně znalé doporučuji knížečku Malí bohové od Terryho Pratchetta) se kolem mé maličkosti pohybují lidé, kteří na můj život mají zásadní vliv...a ani o tom neví, což je asi na tom všem to nejkrásnější. Stačí totiž, abych byl alespoň na chvilku v jejich přítomnosti (nebo alespoň přítomen na stejné vlně virtuálního a vlnového světa) a mám hned lepší náladu, lepší den či noc, růžovější pohled na svět, chuťové buňky i přes housku od předešlého dne předávají neuronům informaci o lahodném čerstvém sendviči s křehkým salátem a nejlepší šunkou, přestávají mě bolet zuby i klouby a dokonce se mi lepší zrak. Za poslední tři roky se množství těchto mých světlonošů lehce rozrostl a ustálil, za což jsem rád, protože jistoty v životě máme rádi asi všichni - pro mě jsou jistotou právě tito lidé.
Jen je smutné, že mi to došlo teprve nedávno, když se za mnou v práci na chvilku stavil Kubík. No ano, Kjůba je jeden z těch světlonošů a já jsem moc rád, že jím je (on zase bude chudák celý v rozpacích, ale kdybych mohl, postavím mu piedestal, na který by se mohl postavit!) - moc děkuji! Pak je tu Kačenka - neskutečně éterické stvoření, které si zaslouží být něčí múzou. Pro mě je vědomí, že ji mám, velice důležité - je mým sluníčkem, co zahřeje a když zajde, tak to člověka moc mrzí, ale ví, že ráno vyjde zas... Pak tu nesmí chybět má tetička Jaruš, protože ta mě rozsvěcí už třiadvacet let, za což jí velice děkuji. Zároveň doufám, že to životní světlo dávám alespoň trošku i já jí. Úplně nejvíc nová a nejmladší (;-)) je ve "službě" Maruška - o to víc si ji cením proto, že ten vztah, ta vazba přišla tak nějak z čista jasna, nečekána, nezvána, ale o to více vítána. V tomto případě asi nejvíce platí ta zmínka o spojení přes virtuální svět, ale už se moc těším na to, až se to změní - a ono se to změní brzy;-). A aby ten výčet byl úplný...nelze zapomenout na Johanku. Doufám, že se ten škrtací kamínek, co to se mnou tak umí, nikdy nevyškrtá...;-)
Přeji všem, aby měli kolem sebe alespoň jednoho světlonoše - ne vždy totiž člověk zvládne všechno sám, ale tito lidé, byť "jen" úsměvem a nebo vlídným slovem, pomohou vždy. A já vám za to děkuji...
Díky Velkému Omovi (dlouho jsem tápal a nakonec jsem si vybral k uctívání tohoto boha - pro méně znalé doporučuji knížečku Malí bohové od Terryho Pratchetta) se kolem mé maličkosti pohybují lidé, kteří na můj život mají zásadní vliv...a ani o tom neví, což je asi na tom všem to nejkrásnější. Stačí totiž, abych byl alespoň na chvilku v jejich přítomnosti (nebo alespoň přítomen na stejné vlně virtuálního a vlnového světa) a mám hned lepší náladu, lepší den či noc, růžovější pohled na svět, chuťové buňky i přes housku od předešlého dne předávají neuronům informaci o lahodném čerstvém sendviči s křehkým salátem a nejlepší šunkou, přestávají mě bolet zuby i klouby a dokonce se mi lepší zrak. Za poslední tři roky se množství těchto mých světlonošů lehce rozrostl a ustálil, za což jsem rád, protože jistoty v životě máme rádi asi všichni - pro mě jsou jistotou právě tito lidé.
Jen je smutné, že mi to došlo teprve nedávno, když se za mnou v práci na chvilku stavil Kubík. No ano, Kjůba je jeden z těch světlonošů a já jsem moc rád, že jím je (on zase bude chudák celý v rozpacích, ale kdybych mohl, postavím mu piedestal, na který by se mohl postavit!) - moc děkuji! Pak je tu Kačenka - neskutečně éterické stvoření, které si zaslouží být něčí múzou. Pro mě je vědomí, že ji mám, velice důležité - je mým sluníčkem, co zahřeje a když zajde, tak to člověka moc mrzí, ale ví, že ráno vyjde zas... Pak tu nesmí chybět má tetička Jaruš, protože ta mě rozsvěcí už třiadvacet let, za což jí velice děkuji. Zároveň doufám, že to životní světlo dávám alespoň trošku i já jí. Úplně nejvíc nová a nejmladší (;-)) je ve "službě" Maruška - o to víc si ji cením proto, že ten vztah, ta vazba přišla tak nějak z čista jasna, nečekána, nezvána, ale o to více vítána. V tomto případě asi nejvíce platí ta zmínka o spojení přes virtuální svět, ale už se moc těším na to, až se to změní - a ono se to změní brzy;-). A aby ten výčet byl úplný...nelze zapomenout na Johanku. Doufám, že se ten škrtací kamínek, co to se mnou tak umí, nikdy nevyškrtá...;-)
Přeji všem, aby měli kolem sebe alespoň jednoho světlonoše - ne vždy totiž člověk zvládne všechno sám, ale tito lidé, byť "jen" úsměvem a nebo vlídným slovem, pomohou vždy. A já vám za to děkuji...
2 komentáře:
jsem dojata a potěšena, o to víc, že tohle světlonošství je oboustranné (a jsem si jistá, že ve všech případech:)) aby sis ale nakonec nepřál, aby to naše spojení nezůstalo jenom virtuální:))))
Když do ohně foukáš dobře, tak se ti rozhoří ještě víc. Když foukáš špatně, můžeš jej uhasit...bude jen a jen na nás, jak budemem foukat...každopádně budu foukat z plných plic;-)
Okomentovat