pondělí 26. října 2009

Co říci více...?

...můj vřelý dík, pánové!

Tím by celý článek mohl skončit, ale bylo to tak úžasné a tak mě to potěšilo na duši, že se musím ještě trošku rozepsat.

Ten den byl velice hektický...vlastně posledních 14 dnů jsem se pořádně nevyspal a nezastavil se v každodenním shonu a v hledání klíče k lepším zítřkům. Cestování mezi Brnem a Prahou (potažmo Příbramí) se stalo běžnou a častou rutinou, která mě ale vysává více, než by se mi líbilo (ne vždy se dá v busu spát...). A ten den to nebylo jiné - nejprve do školy, pak oběhat něco na poště, v bance, na oběd s kamarádem, na promoci ještě lepší kamarádce a pak rychle na bus do Prahy, abych se stihl dostat do Příbrami včas na koncert dalšího kamaráda. Promoce se protáhla, takže na bus to byly docela sprinty. Navíc jsme objížděli zácpu na D1, takže jsme nasbírali cca půl hodinky zpoždění. Pak ještě návštěva v kanceláři na Florenci a pak teprve hurá do Příbrami. Po cestě do mé cílové zastávky jsem se několikrát probudil, abych pak zase mohl několikrát usnout...No když jsem konečně vystoupil, byl jsem spíše zralý do postele, než li na jakýkoliv kulturní program.

Ale ještě že jsem do té čajovny šel. Jednak jsem v místních sklepních prostorech nikdy před tím nebyl, a druhak bych přišel o naprosto božský zážitek. Jsou skutečně někdy chvíle, kdy jsem rád, že mám tak odstáté uši, protože jsem tak mohl vnímat ty tóny kytar a saxofonu mnohem intenzivněji. Dostal jsem se díky pánům Jermanovi, Muláčkovi a Ročňákovi do nebe!

Jazz je mým velice příjemným společníkem, když mi je ouvej i když je mi hej. Nevím, kdy a kde jsem k němu vlastně přišel, protože doma nic takového nikdo nikdy neposlouchal. Asi jsem se tak nějak našli vzájemně. A díky moci osudu za takové setkání, protože jinak bych asi těžko mohl být ve čtvrtek tam, kde jsem byl. Kytaru mám od jakživa naprosto v úctě a skláním s před ní - myslím si, že je to nejdokonalejší hudební nástroj vůbec - takový všestranný a pro všechny. Lze na ni zahrát cokoliv a to se klidně budu hádat;-). Přesvědčil jsem se o tom právě tento večer. Při Time after time jsem se přistihl, že toužím po tom, být s osobou, kterou bezmezně miluji a velice si jí vážím a obdivuji ji (to, že to není opětované, to už je jiná, ale o tom možná někdy jindy...). A pak nám i Kubík zazpíval - což mě dostalo ještě mnohem víc! Už jsem sice Kubu zpívat slyšel, ale nikdy ne takhle... mělo to takový náboj, bylo to plné zkušeností, života, pochopení a energie - no to se těžko popisuje, to se prostě musí zažít!!!

Takže ještě jednou - velice vám pánové děkuji za úžasný audiovizuální zážitek. Již teď se moc těším na nějaké další setkání. Vlili jste mi krev do žil a "nakopli" mě do dalších dnů...a to jsem potřeboval jako sůl.

Mnoho zdaru do vašeho dalšího muzicírování (to není psané s posměšným podtextem, mě prostě jen přišlo, že si to tak užíváte, že je to tak bez křeče a uvolněné, že to jinak prostě nazvat nemohu) a více přátel vaší hudby;-)

P.S.:
Danušku každopádně příště s sebou také vezměte - moc jí to s vámi slušelo;-)