Tak nevím, jestli ten film byl dobrý nebo ne...
No viděli jste film Vévodkyně? Já na něm sice v kině byl, ale nejsme si jistý tím, že o mém působení v sále č. 4 lze mluvit jako o sledování filmu. Ještě se mi nestalo, abych měl nějakého herce tak moc zafixovaného v jedné roli - až do teď. Jde o herce Dominika Coopera...
Nejde o to, kolikrát jsem filmové zpracování muzikálu Mamma Mia! viděl nebo neviděl - však jsem viděl spoustu filmů několikrát po sobě (Stmívání, Harry Potter, Requiem pro panenku, Výlet, Jak dostat tatíka do polepšovny, Vetřelec,...), ale ať tam hrál kdo chtěl, vždy patřil jen k dané roli pro ten okamžik, kdy jsem film s danou postavou sledoval. No tentokrát tomu tak nebylo! Od té doby, co se poprvé objevil na plátně až do závěrečných titulků jsem se vrtěl na sedadle a pobrukoval si melodie z Mamma Mia!.
Tak moc mě to rozhodilo, že jsem o dva dny později sledoval film Nenarozeni s naprostým klidem a bez hnutí brvou (tak jako samozřejmě, že jsem občas mrkl, jako normálně, ale vy víte, jak to myslím;-)). Víc jsem se skutečně bál po Příšerkách s.r.o. - nebyl jsem si pak jistý žádnou skříní, co měla zavřené dveře...;-)
Každopádně: "I was not jealous before we met,..." Užijte si každý film, který kdy uvidíte - nikdy nevíte, z jakých všech frealit (jakože filmových příběhů) je složen právě ten váš život, ta vaše realita...
P.S.:
Kubíku, bojuji za to, aby se ta moje životní realita přizpůsobovala mně a ne naopak, ale nejsem si jist, jestli je v tomto smyslu kdokoliv z nás svým pánem...takže by se nám celá životní realita za všechny naše "chyby" měla omluvit, nebo alespoň těm "ukřivděným"...
No viděli jste film Vévodkyně? Já na něm sice v kině byl, ale nejsme si jistý tím, že o mém působení v sále č. 4 lze mluvit jako o sledování filmu. Ještě se mi nestalo, abych měl nějakého herce tak moc zafixovaného v jedné roli - až do teď. Jde o herce Dominika Coopera...
Nejde o to, kolikrát jsem filmové zpracování muzikálu Mamma Mia! viděl nebo neviděl - však jsem viděl spoustu filmů několikrát po sobě (Stmívání, Harry Potter, Requiem pro panenku, Výlet, Jak dostat tatíka do polepšovny, Vetřelec,...), ale ať tam hrál kdo chtěl, vždy patřil jen k dané roli pro ten okamžik, kdy jsem film s danou postavou sledoval. No tentokrát tomu tak nebylo! Od té doby, co se poprvé objevil na plátně až do závěrečných titulků jsem se vrtěl na sedadle a pobrukoval si melodie z Mamma Mia!.
Tak moc mě to rozhodilo, že jsem o dva dny později sledoval film Nenarozeni s naprostým klidem a bez hnutí brvou (tak jako samozřejmě, že jsem občas mrkl, jako normálně, ale vy víte, jak to myslím;-)). Víc jsem se skutečně bál po Příšerkách s.r.o. - nebyl jsem si pak jistý žádnou skříní, co měla zavřené dveře...;-)
Každopádně: "I was not jealous before we met,..." Užijte si každý film, který kdy uvidíte - nikdy nevíte, z jakých všech frealit (jakože filmových příběhů) je složen právě ten váš život, ta vaše realita...
P.S.:
Kubíku, bojuji za to, aby se ta moje životní realita přizpůsobovala mně a ne naopak, ale nejsem si jist, jestli je v tomto smyslu kdokoliv z nás svým pánem...takže by se nám celá životní realita za všechny naše "chyby" měla omluvit, nebo alespoň těm "ukřivděným"...
