Všichni to známe, každý jsme již určitě zažili nejeden den "blbec". Po dlouhé době jsem si jeden takový prožil i já...
Všechno nasvědčovalo tomu, že bude krásný a pohodový den. Vstal jsem již v 8 (ačkoliv všední den, nikam jsem ráno nemusel, takže osmá ranní je vážně úspěch) a zajel jsem si na otočku do centra. Všude usměvaví lidé a bezvětrné počasí, teplo. Před odjezdem do práce jsem si pustil příjemnou muziku, popovídal jsem si s kamarádkou. Prostě krása.
Na cestu do práce mi hezky svítilo slunko a bylo ještě tepleji než dopoledne - celých 18 stupňů, co víc si můžeme začátkem listopadu přát. Jenže pak jsem se zalogoval v práci a už to začalo...
Nejdříve přišla slečna, že se jí ztratilo zavazadlo a co s tím jako tedy budu dělat. To to dnes tedy pěkně začíná, proběhlo mi hlavou, ale co člověk zmůže, že? Vyplnili jsme formulářík a bylo vyřízené... Bylo mi té slečny líto, ale bohužel se to stává. Někdy. Pak vcelku klid. Nic se nedělo asi tak tři hodiny. A pak mi spadl systém. Zachoval jsem klid a restartoval počítač. Nepomohlo to. Volal jsem tedy kolegovi, zda na to nemá nějaký fígl... neměl! Tak počítač vypneme a zase zapneme. Paráda, dvě jízdenky se vytiskly, jedem dál!
Nikam nejedeme - další jízdenku už mi to nechce vytvořit... Do pr..! Zase vypneme počítač, vytiskneme dvě jízdenky a přichází na řadu ta třetí, osudová. Chvilka napětí... mazec! Jede to a můžu odbavit tu frontu, která se mi tu za těch 25 minut vytvořila. Lidé jsou nepříjemní - byl bych asi také, takže nic nikomu nevyčítám, pouze konstatuji. Musel jsem vypsat několik jízdenek ručně, takže jsem je pak zadával do systému zpětně přes program, se kterým se teprve učím - no mazec. Nic nešlo tak, jak mělo. Nakonec se to povedlo, ale vypotil jsem minimálně kýbl vody...:-).
Řeklo by se, že na jednu směnu až moc nepříjemností. No jo, jenže - stala se mi taková nemilá věc... Šel jsem vyhodit noviny, co nám zbyly z celého dne, a když jsem se vrátil ke dveřím do kanceláře, zjistil jsem, že nemám klíče... Prostě jsem si zabouchl kancelář a u sebe neměl nic, krom té obrovské modré tašky z obchodního domu IKEA. Nebylo mi do breku, jako by bylo některé z mých kolegyň, ale chtěl jsem do něčeho kopnout, a ne jednou! byl jsem vážně maximálně nasr...
Tak jsem to šel spláchnout jedním pivem (nakonec byly tři, ale malý:-D).
Doufám, že si konec každého dne "blbec" budete moci zpříjemnit čímkoliv (ať už pivem, nebo čokoládou a nebo čímkoliv jiným), protože to bude znamenat, že ten den je u konce a že se vše vyřešilo a nepříjemnosti jsou za vámi. Můj přípitek pro všechny tedy zní:"Nechť každý den blbec trvá pouze jeden den!!!"
