Rád bych věděl, zda neexistuje nějaké potvrzení, že je některý člověk trošku pomalejší a že by se na něj mělo pomalu a zlehka... A ještě by na to potvrzení mohli ti lidé mít nějaké slevy, něco jako ISIC pro nechápající...
Kdysi na základní škole, když jsme byli na lyžařském výcviku, zlomil si spolužák při běžeckých závodech lyži. Přihnal se k němu jiný spolužák, zkoumavě si prohlížel obě části "dřívelyže" a pak znalecky prohlásil: "No, to si semhle dáš plechový plíšek a bude to, spojíš to..." Už tehdy jsme se všichni pozastavili nad spojením plechový plíšek a následně jsme si z nebohého technika dělali legraci, že by se mohl použít také třeba plastový a nebo papírový plíšek, že jsou to pružnější druhy plíšků a že by to tím pádem bylo lepší... No děsné hovadiny jsme si navymýšleli, ale pochopte - s námi začínala mlátit puberta a byli jsme všichni ti nejchytřejší, nejlepší, nejzkušenější a prostě nej.
Paradoxně několik týdnů po této příhodě jsem jel autobusem a vyslechl jsem rozhovor dvou dam (tak něco kolem čtyřicítky nebo tak okolo)... "No my jsme si loni postavili skleník," povídá ta první a druhá hned reaguje:"Skleník. A to jako skleněný? Se sklem?!..." Byl jsem mrtvý smíchy, neboť jsem klučina z vesnice a skleník patří do základní výbavy každé zahrady... plastový skleník by mohl být sice velice zajímavý, ale myslím, že nic podobného se nikomu vyrobit nepodaří...protože pak by to byl plastovník! ;-)
Od té doby jsem dlouho nic podobného neslyšel ani nezažil..tedy až do doby, než jsem začal pracovat s lidmi. Někdy si totiž připadám, jako bych pocházel z jiné planety, protože se cítím absolutně nepochopen, ba dokonce jako ten, koho lidé nechtějí pochopit... "Dobrý den, jednu jízdenku na zítra v osm ráno do Prahy." "Dobrý den, spoj v tomto čase nemáme. Jedině v šest patnáct ráno a pak další spoj až ve čtrnáct hodin." "A tak tedy na půl osmou je ještě volno?" "Dopoledne nám jede autobus pouze v 5:15 a v 6:15, pak až ve 14:00..." "Tak jednou na 8:30..." No prostě absolutně začarovaný kruh, ale vždy se mi při něčem podobném vybaví ten nebohý spolužák z lyžařského kurzu, a musím se v duchu smát.
Prostě někteří lidé nemohou za to, že nevnímají a nebo neposlouchají to, co jim říká někdo jiný. Je to asi nějaká nemoc nebo tak něco, na co nejsou prášky. Ale na co by se tedy vskutku měly nějaké průkazy vydávat, děkuji...
A nebo žádám svého zaměstnavatele o hodinový příplatek - něco jako nepochopené nebo stresovné...
Kdysi na základní škole, když jsme byli na lyžařském výcviku, zlomil si spolužák při běžeckých závodech lyži. Přihnal se k němu jiný spolužák, zkoumavě si prohlížel obě části "dřívelyže" a pak znalecky prohlásil: "No, to si semhle dáš plechový plíšek a bude to, spojíš to..." Už tehdy jsme se všichni pozastavili nad spojením plechový plíšek a následně jsme si z nebohého technika dělali legraci, že by se mohl použít také třeba plastový a nebo papírový plíšek, že jsou to pružnější druhy plíšků a že by to tím pádem bylo lepší... No děsné hovadiny jsme si navymýšleli, ale pochopte - s námi začínala mlátit puberta a byli jsme všichni ti nejchytřejší, nejlepší, nejzkušenější a prostě nej.
Paradoxně několik týdnů po této příhodě jsem jel autobusem a vyslechl jsem rozhovor dvou dam (tak něco kolem čtyřicítky nebo tak okolo)... "No my jsme si loni postavili skleník," povídá ta první a druhá hned reaguje:"Skleník. A to jako skleněný? Se sklem?!..." Byl jsem mrtvý smíchy, neboť jsem klučina z vesnice a skleník patří do základní výbavy každé zahrady... plastový skleník by mohl být sice velice zajímavý, ale myslím, že nic podobného se nikomu vyrobit nepodaří...protože pak by to byl plastovník! ;-)
Od té doby jsem dlouho nic podobného neslyšel ani nezažil..tedy až do doby, než jsem začal pracovat s lidmi. Někdy si totiž připadám, jako bych pocházel z jiné planety, protože se cítím absolutně nepochopen, ba dokonce jako ten, koho lidé nechtějí pochopit... "Dobrý den, jednu jízdenku na zítra v osm ráno do Prahy." "Dobrý den, spoj v tomto čase nemáme. Jedině v šest patnáct ráno a pak další spoj až ve čtrnáct hodin." "A tak tedy na půl osmou je ještě volno?" "Dopoledne nám jede autobus pouze v 5:15 a v 6:15, pak až ve 14:00..." "Tak jednou na 8:30..." No prostě absolutně začarovaný kruh, ale vždy se mi při něčem podobném vybaví ten nebohý spolužák z lyžařského kurzu, a musím se v duchu smát.
Prostě někteří lidé nemohou za to, že nevnímají a nebo neposlouchají to, co jim říká někdo jiný. Je to asi nějaká nemoc nebo tak něco, na co nejsou prášky. Ale na co by se tedy vskutku měly nějaké průkazy vydávat, děkuji...
A nebo žádám svého zaměstnavatele o hodinový příplatek - něco jako nepochopené nebo stresovné...
