Takže od začátku:-).
Jednou si mi kamarádka stěžovala na svou šílenou matku (dobrovolně bych tento výraz nepoužil, neboť se jedná o mou bývalou učitelku angličtiny, ale je fakt, že po vyslechnutí celé story nebylo možné dojít k jakémukoliv jinému závěru), která je teď na pár let v Austrálii a chce na svou novou adresu poslat snad vše, co v ČR zanechala. Super kostkovanou sukni a to černé tričko s flitry ve výstřihu; knížku oblíbeného autora, kterou četla snad už milionkrát; tyhle náušnice a těch dvacet dalších se mohou také přibalit...a ještě ty boty, co měla v Americe v Archers (nebo jak se ten national park jmenuje) a navrch přibalit ještě ty hrozný letní šaty, co nikdy nenosila... A k tomu všemu ještě tisíc pět set devět set dalších nemožných věcí, které dohromady váží snad tunu a za poslání se bude platit šílený balík peněz...a to vše jen proto, aby se to stejnou cestou přepravovalo zase zpět do ČR, jenže tentokrát toho bude dvojnásob - musíme přeci připočíst i ty "krámy", co se nahromadí během pobytu v zemi klokanů;-).
Díky tomu jsem přišel na jednu věc. Je úplně jedno, kde jste nebo s kým tam jste. Pocit domova vám vytvoří zas a jenom věci! Právě ta známá dvacetkrát čtená knížka Terryho Pratchetta (nebo Josepha Hellera nebo kohokoliv jiného); tričko, jehož dříve blyštivý nápis pamatuje lepší časy; hrnek, který nemá ucho, protože se ulomilo při oslavě vašich 20. narozenin (což vám po těch letech, co od té doby uběhly, připadá právem hrozně moc dávno)... Hlavně kolem sebe musíme mít věci, které jsou jenom naše! Ani ne tak partnera, který je váš (on totiž ten člověk není jen váš - je to něčí rodič, něčí dítě, něčí sourozenec...prostě se dělíte a tudíž vám ani ta osoba nedokáže vytvořit ten správný pocit domova), a už vůbec ne dům, na který jste včera zaplatili poslední fakturu. Prostě jen věci - maličké a zdánlivě zbytečné a nepotřebné, nepostradatelné. Stačí jen změnit svou adresu a zjistíme, jaký pro nás všechna ta "veteš" má význam.
Já si úspěšně po troškách tu svou veteš převážím z Podlesí do Brna. Mohu s klidem v duši říci, že větší část byla již přesunuta a přemístění zbytku věcí nebude trvat nikterak dlouho. I když je spousta z těch věcí v krabici a nebo ve skříni, kde na ně jen usedá prach, jsou to moje věci... a díky nim se tu cítím doma. Jednak to jsou všechny knížky od Terryho, pak Hlava XXII, kuličky, notes s povídkami a básničkami, Encyklopedie českých dějin, album The guest od Phantom planet, fotky z tábora...
A co za "krámy" tvoří domov vám?
Jednou si mi kamarádka stěžovala na svou šílenou matku (dobrovolně bych tento výraz nepoužil, neboť se jedná o mou bývalou učitelku angličtiny, ale je fakt, že po vyslechnutí celé story nebylo možné dojít k jakémukoliv jinému závěru), která je teď na pár let v Austrálii a chce na svou novou adresu poslat snad vše, co v ČR zanechala. Super kostkovanou sukni a to černé tričko s flitry ve výstřihu; knížku oblíbeného autora, kterou četla snad už milionkrát; tyhle náušnice a těch dvacet dalších se mohou také přibalit...a ještě ty boty, co měla v Americe v Archers (nebo jak se ten national park jmenuje) a navrch přibalit ještě ty hrozný letní šaty, co nikdy nenosila... A k tomu všemu ještě tisíc pět set devět set dalších nemožných věcí, které dohromady váží snad tunu a za poslání se bude platit šílený balík peněz...a to vše jen proto, aby se to stejnou cestou přepravovalo zase zpět do ČR, jenže tentokrát toho bude dvojnásob - musíme přeci připočíst i ty "krámy", co se nahromadí během pobytu v zemi klokanů;-).
Díky tomu jsem přišel na jednu věc. Je úplně jedno, kde jste nebo s kým tam jste. Pocit domova vám vytvoří zas a jenom věci! Právě ta známá dvacetkrát čtená knížka Terryho Pratchetta (nebo Josepha Hellera nebo kohokoliv jiného); tričko, jehož dříve blyštivý nápis pamatuje lepší časy; hrnek, který nemá ucho, protože se ulomilo při oslavě vašich 20. narozenin (což vám po těch letech, co od té doby uběhly, připadá právem hrozně moc dávno)... Hlavně kolem sebe musíme mít věci, které jsou jenom naše! Ani ne tak partnera, který je váš (on totiž ten člověk není jen váš - je to něčí rodič, něčí dítě, něčí sourozenec...prostě se dělíte a tudíž vám ani ta osoba nedokáže vytvořit ten správný pocit domova), a už vůbec ne dům, na který jste včera zaplatili poslední fakturu. Prostě jen věci - maličké a zdánlivě zbytečné a nepotřebné, nepostradatelné. Stačí jen změnit svou adresu a zjistíme, jaký pro nás všechna ta "veteš" má význam.
Já si úspěšně po troškách tu svou veteš převážím z Podlesí do Brna. Mohu s klidem v duši říci, že větší část byla již přesunuta a přemístění zbytku věcí nebude trvat nikterak dlouho. I když je spousta z těch věcí v krabici a nebo ve skříni, kde na ně jen usedá prach, jsou to moje věci... a díky nim se tu cítím doma. Jednak to jsou všechny knížky od Terryho, pak Hlava XXII, kuličky, notes s povídkami a básničkami, Encyklopedie českých dějin, album The guest od Phantom planet, fotky z tábora...
A co za "krámy" tvoří domov vám?
