Abych to uvedl na pravou míru, začalo to dost nevině. Kamarád mi nabídl výhodně permanentku do fitness centra a já, jakožto naivní blbeček, jsem si tu permici koupil - na dva měsíce za 1250,-, no to je skoro zadarmo!
Už jsem se na ten kus papíru koukal více jak dva týdny, až jsem se konečně rozhoupal - vezmu po devíti měsících svou výbavu pro hezká těla a po práci si odskočím "zaposilovat" a napumpovat trošku ty svoje svaly (tohle slovo jsem chtěl také dát do uvozovek, ale široká veřejnost z řad medicínských pracovníků by se mi vysmála pro mou nevědomost, že kosti jsou obalené svalstvem...tak jim to nebudu vymlouvat). Plán je totiž takový, že se dám trošku do kupy, abych pak mohl působit přitažlivými silami na jednoho človíčka (ono to na něj stejně nefunguje, ale zkusit se má všechno). Takže když už jsem za to vysolil takový prachy, tak z toho prostě chci něco mít. Připravuji se na to systematicky už dlouho - omezil jsem značně přísun nezdravých cukrů (to jako že už tolik nežeru sušenky a tak), sladím medem (některé věci jsou neomedovaný prostě hnusný), jím více maso a vejce (bílkoviny) a také ovoce a zeleninu (no to nevím úplně přesně, k čemu je, protože Pepek Námořník se cpal jenom špenátem a vypadal moc dobře i bez nějakého ovoce).
Každopádně, abych to nezamluvil - šel jsem se do toho fotka zeptat, co jako s tím dárkovým poukazem na tu permici mám dělat. "No já vám tu udělám takovou kartičku a s tou si pak budete ty dva měsíce chodit. Tak se jděte převlíct a já vám to mezitím udělám..." Věř, že jsem nebyl vůbec rozhodnut, že skutečně cvičit půjdu. Nechtělo se mi, měl jsem za sebou ranní směnu v práci, večer před sebou... "No ale..." "Nám ty plastový kartičky došly, tak já si vás tu vyfotím tou kamerou, abyste pak mohl chodit jen tak. Koukněte se mi sem...děkuju." Ta slečna mi nedala vůbec šanci! Takže jsem si pak sbalil občanku, klíč se zámkem a šel jsem se pokorně převléci do cviček a trenýrek.
Suverénně jsem si to nakráčel k místnímu baru, objednal si L-Karnitin s příchutí pomeranče (půl litrová lahev za 50 korun - hlavně, že jsem ušetřil za permanentku...!) a pak jsem si to namířil k běžeckému pásu, abych se na začátek jen tak lehce rozehřál. Obecně bylo v posilovně hrozně málo lidí - slovy 5 včetně mě - ale mně přišlo, že jsou všichni někde poblíž a koukají, co budu dělat. Připadal jsem si jako bažant někde na vojně, který to od mazáků pěkně schytá, ale ještě přesně neví, kdy to přijde. No postavil jsem se na pás, dotykuji dotykový display a nic... Chci si jen nastavit svou váhu, jak dlouho chci běhat a tak, prostě normálka. Buším do toho asi tak minutu, až si všimnu na kraji nalepeného štítku, že na tomto přístroji lze využít pouze funkci speed start, což znamená, že si nastavíte leda tak tužku, krom rychlosti, jakou chcete, aby se vám ten pás pohyboval...tak jsem se pohyboval 20 minut průměrnou rychlostí 7,7 km/h a byl jsem teda dost spokojenej (i když jsem cca desetkrát myslel, že těch dvacet minut nedám a na místě umřu!).
No a co pak?! S kamarádkou jsme v dubnu dělali takové nějaké kolečko a vyzkoušeli jsme si snad všechno, co tam měli, ale dneska tam se mnou kamarádka nebyla. Tak jsem si šel protáhnout vnitřní, vnější, přední i zadní stranu stehen - což bylo podivné, protože jsem si vždycky myslel, že mám prostě stehna a hotovo! No pak jsem dělal, že posiluji bicepsy a tricepsy, což si myslím, že jsem předstíral dobře, protože mě teď ty ruce fakt bolí. A pak se to stalo - sedl jsem si na nějakou lavici, kde jsem chtěl dělat s tím válečkem psí kusy, ale nepodařilo se mi s ním pohnout do takové výchozí pozice, která by mi vyhovovala, aby bylo cvičení co nejefektivnější. Klečel jsem u toho, díval se zespodu i zeshora, ale nepřišel jsem na to, jak to mám naštelovat. Tak jsem si zase sbalil svůj ručníček, L-Karnitin a šel jsem o lavici dál. Sedl jsem si nastavil jsem si ji a dalších dvacet minut jsem na ní cvičil. Asi si řeknete, že na tom není nic zvláštního, jenže je potřeba vzít v úvahu fakt, že ta lavice byla úplně stejná, jako ta předešlá, jen o dva metry dál! Neptejte se mě, jak jsem to udělal, ale prostě se to stalo.
A pak už jsem byl až moc nebezpečně blízko ke stojanu s činkama. Byl tam jen jeden takovej boreček...dobře - bylo tam jen jedno nabušený hovado jak svině, co navíc sedělo tak nějak zády ke mně, tak jsem se nebál a šel si pro závaží. Sotva břinkla činka o druhou, už jsem viděl, jak se na mě upl pohled toho hovádka (já to nemyslím špatně, jen ho byl dost velkej kus...). Začaly se mi klepat kolena, pak kotníky, pak ruce v lokti, pak v zápěstí a pak mi ta činka přistála na noze. Oběma rukama jsem ji zase dopravil na stojan a rozhodl se, že pro dnešek už toho bylo zase dost. Podíval jsem se zoufale na zrcadlovou stěnu, před kterou byl ten stojan s činkami, a uviděl jsem to - jedno nabušený hovado vedle druhýho, cca 15 lidí, tak tři ženský, co na sobě měly víc svalů, než jsem já snědl za celej život (myšleno samozřejmě obrazně), a všichni, všichni se koukali na to zrcadlo taky - jenže oni nekoukali na zrcadlo, ale na mě!!!
To byla poslední kapka - šel jsem i znovu pustit běžecký pás, nastavil znovu 20 minut (na tomhle už to šlo) a zaposlouchal se do nahlas puštěné hudby. Tuc, tuc, tuc - akorát do rytmu mého běhu. Po deseti minutách jsem to vypl, byl jsem spokojenej, že jsem uběhl skoro dva kilometry, a šel jsem do sprchy. Nevím, jak dlouho jsem tam byl, ale bylo moc osvěžující - celé tělo mi tepalo, škubalo se a vůbec jsem byl celej nějakej teplej.
A jaké je rozuzlení? No takové, že se asi teda líbit budu, protože zítra tam jdu zase!
