Jsem z Brna už nějaký ten pátek pryč (už to jsou neskutečné měsíce, slovy 8) a pokaždé mě potěší, když se někdo od tama ozve. Naposledy se mi ozval bývalý spolubydlící s tím, že má špatnou zprávu, že mi došel nějaký dopis s vyzvednutím na poště a že musím do týdne dorazit do Brna, jinak to pošta pošle zpět odesílateli. Trošku špatně načasované, ale nedalo se svítit, musel jsme to nějak vyřešit.
Po několika zmatených rozhovorech na téma "Jak se vůbec k lejstru potřebnému k vyzvednutí na poště, dostanu" a několika telefonátech a konspiračních teoriích mi byl dokument dopraven na místo, kde jsem si jej mohl pohodlně a bez stresů vyzvednout. Pak už jen zbývalo nesplést si šaliny a trajfy a dorazit na pobočku České Pošty, kde na mě byly dámy vskutku zvědavé. Patnáct minut si mě tam nikdo nevšiml a ani za jedinou přepážkou nikdo neseděl. Z dlouhé chvíle jsem si začal pískat, což rozčílilo jednu poštmistrovou natolik, že vylezla s hrnkem kávy ven z budníčku a jala se mě vychovávat, že prý nejsem na pastvě, ale v budově poštovního úřadu! No to byla voda na můj mlýn... "Neřvěte tu na mě jak histerka a začněte pracovat. Kdybyste během pracovní doby dělala to, co máte, už bych tu dávno nebyl a nebyl bych nucen vám tady pohvizdovat. Pokud se vám moje hvízdání nelíbí, vydejte mi uložené psaní a já se budu pakovat!"
Bylo mi úplně jedno, že si o mě paní myslí jen to nejhorší. Vstával jsem v 5:15 ráno a na takovéhle průtahy jsem vskutku neměl náladu. Mistryně poštmistrová mi tedy vyrvala pampflet z ruky a odpochodovala nasupeně zpět za dělící přepážku, abych ji nemohl kopnout do kotníku za tu její neochotu. Zahulákala na mě po chvilce z jednoho z otevřených okének, že to mám teda tady a že chce občanku - no tak jsem jí tu vobčanku podal. Šmik fik a měl jsem v ruce zpátky občanku a dopis v obálce se zeleným pruhem navíc. A to se mi tedy půlky stáhly dost.
Nebyl jsem si ničeho vědom. Exekuční úřad v Břeclavi ale asi ano...rychle jsem ještě před poštou roztrhl obálku a jal se číst Exekuční příkaz. Čím zevrubněji jsem četl ten nepříjemný text, tím více se ve mně míchala směs vzteku, bezmoci, vnitřního klidu i smutku. Exekuční příkaz byl na relativně malou částku, která díky soudním tahanicím narostla do trošku většího balíčku. Bylo to skutečně adresováno na mé jméno, ale to je asi tak všechno, co mám s tímto dopisem společného - tento dotyčný má manželku Ilonu a narodil se o deset let dříve než já. Prodají jim barák i pozemek, na kterém ten domeček stojí. Je to smutné. A zároveň komické - na konci dopisu se skví datum 14.3.2008...
Byl to takový vystresovaný výlet do Brna a nazpět od samého začátku. Ale přinesl i něco pozitivního - takhle pěkně jsem ze sebe napětí již dlouho nevypustil..a že jsem to potřeboval jako sůl - vypustil jsem ze sebe do světa tolik sprostých slov, že by prvňáček popsal tedy skutečně hodně stránek!
Tak si říkám, kde se asi stala chyba:-D
