Není až tak důležité míti filipa (případně Filipa) jako spíše ze všeho se neposrat.

Možná to beru trošku zhurta, ale život takový je, tak proč pořád chodit kolem horké kaše a hrát si se slůvky?! Budeme-li přijímat a brát svět potažmo život zpříma a s hlavou hrdě vztyčenou, bude pro nás každodenní setkávání se s realitou mnohem příjemnější, protože si o to méně nabijeme čumák.
Občas si říkám, že bych si klidně zlomil ruku, abych nemusel čelit vnitřní duševní či citové bolesti. Je to asi sebemrskačství či rouhání se, ale tak to prostě mám. Fyzická bolest mi nedá prostor na rejpání a hnípání se sám v sobě či v lidech kolem mě. Takže se nechovám jak kretén, nejsem útočný a „obranářský“. Což je přesně to, co jsem teď a co mě fakt nebaví!
Dám se tedy na SM praktiky a problém bude vyřešen… nebude, ale zkusit se má všechno! Dle Freuda je všechno otázkou sexu – sexuální deprivace se dere na povrch a její projevy jsou různorodé. Ale všechny směřují jen k jednomu – k ukojení sexuálního pudu a touhy, což člověka svým způsobem očišťuje a osvobozuje. Nechci se od ničeho osvobozovat, baví mě být v „něčím zajetí“, ale o to tu možná běží – osvobodit se od touhy být v něčím područí a začít se stavět na piedestal sexuálního adorování. Být ten nahoře a shlížet na všechny z lehkého nadhledu…
Blbost! S debilama být nemůžu…!

A teď jsem hezky ukázal, jak se umím z věcí zesrat sám…obnažen až na kost…ze zlosti a smutku a lítosti a sebedestrukce…směji se na svět jak poslední klaun a proplouvám životem lehce se skloněnou hlavou…s čím dál tím větším množstvím výhybek a oklik a objížděk, nadjezdů a podjezdů…přeskoč, přelez, ale nepodlez!

právě sem

právě jsem došel domů
komu jen řeknu, komu
že jsem zpět

právě jsem došel domů
není tu, není komu
donést květ

právě jsem došel domů
utekl všemu shonu
ke všedním dním

právě jsem došel domů
jak jenom říci tomu
- chci být s ním