Nespokojenost se službami poskytovatele mobilních telefonních služeb u mě vedla až k radikálnímu rozhodnutí, což logicky znamená, že jsem mobilního operátora změnil. Díky pracovnímu vytížení jsem se dostal ke zrušení služby u prvního poskytovatele až týden na to. Domníval jsem se, že to bude otázka maximálně pěti minut. Mýlil jsem se. Také jsem si myslel, že přímo akt zrušení bude spočívat v oznámení mého přání (neboť mi již v cestě nestál žádný závazek daný smlouvou) a následného podpisu tiskopisu sloužícího k tomuto úkonu. Tak to jsem se mýlil podruhé...
Provozovna společnosti byla samozřejmě vybavena stylovým nábytkem a (jak jinak) v reklamních barvách firmy. Modrá a bílá všude kde jsem se podíval. Zaměstnanci byli navlečeni v tričkách s logem nejen přes celé břicho, další logo bylo přes celou hruď (o stavu hrudí jednotlivých pracovnic budu mlčet, ale bylo se na co dívat) a ještě jedno přes celá záda.. Už chyběla jen firemní kšiltovka a potítko na zápěstí a byl by šatník kompletní. Pět přepážek a pět zaměstnanců mi dodalo jistoty, že za 5 minut budu zase venku. A venku bych byl, kdyby pracovali všichni, kteří pracovat měli. Přede mnou bylo 8 dalších více či méně spokojených zákazníků, tudíž předpoklad rychlého vyřízení při takovém počtu přepážek byl jistě na místě. Byl, ale byl chybný. Nejdříve jsem 10 minut stál, poté se uvolnilo místo na sezení a tak jsem si mohl odložit kabelu a sundat kabát - už tak jsem byl zpocený jako prase, protože v prodejně byla skutečně tropická teplota a vydýchaný vzduch k tomu - skutečně dobrý reklamní tah. Na taburetku vedle si ještě nějaká slečna zřejmě vybírala vyzváněcí melodii u svého nově nabytého telefonu, neboť si přehrávala jeden tón za druhým. Už jsem chtěl ven. Už před čtvrt hodinou jsem chtěl ven. Nedá se svítit, musím to vydržet, abych to měl z krku..
A pozor! Míří ke mě jedna slečna v reklamním triku. Úsměv na rtech a hned se ptá, jak mi může pomoci. Paráda, říkám si, tak slečna začala pracovat. Přednesl jsem ji své přání a už jsem se zvedal, že tedy půjdeme na přepážku a vyřídíme to. No, tak ne.. "Tak ještě se tu na chvilku posaďte a za moment to vyřídíme." Buď klidný, buď klidný, však už jen pár minut a budeš volný...říkal jsem si. Ale vše bylo jinak!
Vyvolávací systém konečně ukázal mé číslo. Hrnu se za slečnou, jež se mě předtím ptala. Ta mě ale posílá za kolegyní - asi specialistka na výpovědi. "Dobrý den, vy prý chcete zrušit smlouvu o poskytování..." Jela jak drak - na chvilku jsem z toho až přestal dýchat. "...a víte že můžete u nás využít...a lze změnit na...jako bonus..." Přivydělával jsem si několik měsíců telefonním marketingem, takže jsem něco podobného čekal. Ale v momentě, kdy už jsem si říkal, že jsou veškeré možnosti vyčerpány a že už jsem řekl NE snad na všechny "výhodné" nabídky, mi byl strčen do ruky telefon a u druhého přístroje kdosi..."Dobrý den, kolegyně mi řekla, že chcete zrušit..." A začalo to nanovo. "...slyšel jste o nejnovější nabídce...možnost výhodného paušálu...bonusový program pro věrné zákazníky...byla by škoda tu sim kartu úplně rušit..." Argumenty mi pomalu docházely a zoufalství přicházelo blíže a blíže. Pro slečnu nebyl argument ani to, že v bytě nemám bohužel signál a nikam se tudíž nedovolám, a že už jsem si tedy pořídil jiné číslo (mimochodem - zjistil jsem, že oni zákazníka vůbec neposlouchají, neboť se mě slečně zeptala, zda jsem si pořídil to nové číslo také u nich...no tím bych tedy určitě problém se signálem vyřešil). Už jsem se zmohl pouze na odpovědi typu: nechci, nemám zájem, vím o tom a nevyužiji vaši nabídku.
Letmo jsem se podíval na hodinky a zjistil jsem, že jsem čekal 30 minut, než na mě došla řada, a na přepážce že už stojím 10 minut. No dobře, snad už se to blíží ke konci. Neblížilo. Slečna neustále vytahovala z rukávu nějaké bonusové nabídky a jiné "super" balíčky a akce. Začala dokonce mluvit o internetu a možnosti digitální televize. Vypnul jsem všechny své smysly a nechal jsem ji mluvit. Čas běžel. A pak to zaznělo: "..a u jaké společnosti jste si tedy pořídil nové číslo?" No tak to jsem tedy procitl a dosti nevybíravým způsobem jsem slečně naznačil, že je to čistě privátní informace a že tedy nemůže očekávat, že jí poskytnu nějaké další informace. Tím telefonní hovor skončil. Slečna za přepážkou vytiskla formulář, ten jsem podepsal. Poté mi předala ještě nějaké dárky za do té doby nasbírané benefit body - podepsal jsem potvrzení o jejich převzetí - a šel jsem. Jak prosté!
Jsem volný!! Tedy, ne tak úplně - výpovědní lhůta je 30 dnů a začne se počítat až od prvého dne následujícího měsíce. Prý kdybych si to ještě rozmyslel. No budiž, ale po tom, co se k zákazníkovi chovají jako k největšímu idiotovi a mají jej za blbce, se nemohou divit, když si to vskutku nerozmyslím. Nebo mám..?
