Co si budeme povídat, že chlapi nepláčou...Řveme jak malé holky s blonďatými copánky na hlavě a myslím, že není důvod ke studu - však projevit emoce je lidské a přirozené. Jen si občas říkám, jestli ty emoce v sobě nedržíme až moc dlouho, než jim dáme volný průběh....
Mnohý by namítal, že jsem čitelný jak otevřená kniha, takže není důvod, proč bych měl jít se svou kůží na trh a něco někomu vyjevovat či projevovat. Jenže...já bych tak moc chtěl vyjevovat! A včera jsem prvně narazil na to, že ne všichni něco takového potřebují. A já si myslel, že tělesná blízkost někoho druhého je něco jako afrodiziakum, které funguje (krom asexuálů) na všechny - bez vyjímky. A ono to tak není. Jsem alibista, jak mi také včera kdosi řekl, takže si říkám, že přesně tahle moje touha, věčně se někoho dotýkat, může za to, že mě někdo poslal do háje...a že jsme bez řečí šel.
Budeme kamarádi...? Doufám v to - ten člověk je tak moc zajímací, tak moc! Ale nedám to hned, ze dne na den...na to nemám koule.
I don´t want to talk, about things we´ve gone through...fucking love!
