Má mě rád, nemá mě rád, má mě rád, nemá mě..., má...
Už chyběla jen kopretina a nějaká ta zídka nebo starej kamennej most, na kterým bych seděl a zoufale odhazoval odtržené okvětní lístky do řeky pod sebou. Jako z filmu či turecký telenovely. Ale ono to tak skoro i bylo, kdybych měl kopretinu a po ruce ten most. Takhle jsme seděl doma a koukal na zeď, kde čerstvě visela fotka toho ušáka jednoho. Hlavou mi běžela tisíc a jedna věc. A kupodivu se ani jedna toho ušáka netýkala. To byla ta smutná část. Ta veselá se skrývala "za rohem" - a to když jsem fotku po několika dnech zase sundal, protože jsem to nedal. Nějak se ta tisíc a jedna myšlenka scvrkla na jednu jedinou a to nebylo vůbec fajné.
A jak šel čas, fotka se na zdi objevila znovu. Už si totiž nepředstavuji, jaké to mohlo být, jaké by to bylo kdyby... Spíše se těším na to, až se objeví někdo, kdo ve mně zase zažehne ten hřejivý plamen a nafoukne obláček, co se se mnou vznese až do nebes :-D
Takže drobná rada pro vás všechny, co se mordujete se sháněním rámečků na fotky a pak je vám líto tu fotku schovat do šuplíku, protože ten rámeček byl kurva drahej! Vyprdněte se na rámečky! ;)
