Někdy se stane, že mě lidé v mém okolí zcela rozhodí něčím, co absolutně nečekám. Třeba když na mě vyhrknou, že se mnou chtějí spát...
Pusťte si song od slovenských Iné kafe s názvem Růžová záhrada (asi), soustřeďte se na text a v okamžiku vám vše, co doposud bylo jaksi navíc, zapadne do mozaiky právě vašeho života. To, co nechcete, to se k vám valí snad ze všech stran. Naproti tomuto, po čem skutečně toužíte, vás obchází obloukem o poloměru nejméně tisíc pět set devět set kilometrů; případně se vše začne vzdalovat v momentě, kdy to vypadá více než slibně.
Spousta z nás by v takové chvíli poklesla v ramenou a trpce by zkonstatovala cosi o ironii, osudu nebo bůh ví co za vyšší mocnosti... Já se ale asi nechci jen tak smířit a tím, co se mi děje oproti vlastní vůli. Něco chci...dobře, někoho chci..a dám tomu nějaký čas, abych zjistil, zda i ten někdo chce mě. Bylo by samozřejmě jednodušší hned při prvním "pádu" sklapnout patky a jít si dál po svých pěkně sám, ale víte, kam vede ta rovná cesta bez trpkostí a nástrah života? No, právě...!
