Kup si psa...nebo želvičku...nebo živej šutr.

Tak a je to tady. Je to takový běžný průběh vztahu - seznámíte se, nějakou dobu se poznáváte, pak se k sobě nastěhujete a...a když se hodně nudíte či chcete posunout váš vztah o level výše, pořídíte si domácí zviřátko, abyste zjistili, jak vám to bude klapat, když se budete muset starat ještě o dalšího člena domácnosti.

Šárka se tedy rozhodla, že nám to docela klape, a tak domů donesla takové malé neškodné nic, co má tedy představovat náš higher level. A myslím, že nám to starání se o dalšího člena rodiny jde dobře - dělíme se o péči poměrně spravedlivě...což znamená, že já na mazlíčka mluvím, když není Šára doma, a ona dělá ten zbytek. Vyklízí mu příbytek, aby se cítil v bezpečí a vůbec měl takovou tu radost ze života. Což se asi daří, protože se množí vesele čím dál tím víc. A je to hravé - pohybuje se to po akvárku s "úsměvem na rtech" nahoru a dolu...

Osobně si myslím, že má tento mazlik pro náš vzájemný vztah obrovský přínos - dosti ovlivňuje náš biorytmus. Občas nás staví a někdy se kolem toho naběháme až až...tedy vlastně Šárka se staví a Šárka běhá...ono se to nezdá, ale takový domácí šmudla dá někdy zabrat, až se člověk z toho všeho orosí. A když máte živé kristaly, které se živí cukrem a hrozinkami, jde z toho dokonce mráz po zádech (o tom, že je tento domácí mazel určen ke konzumaci, raději ani psát nebudu).

Hezký den a dobrou chuť;-)

umím

Umím se smát
a umím ronit slzy
Přes den spát
- v noci být plný zloby

Umím se ptát na věci, co tě tíží
Současně mlčím jak Ohnivák za mříží
Umím se chovat, jak kutnu kdybych měl
Zároveň dát ti vše – i co jsem nesměl

Bavit se umím
i bez lahve vína
Bez oblak sním
- však čí je to vina?

Umím vidět i s páskou na očích
Neslyším chyby - kolem se točí
Umím si myslet to, co chceš říci právě
Perly od Zlatovlásky sám najdu v trávě

Učím se poznat,
kdy všechno raděj utnu
Chtě se doznat
k činu beze zbytku

Co chtěl bych umět, to míti nemohu
- nestačí připnout ti kouli na nohu
Potichu ptám se, se mnou půjdeš-li,
bychom se časem v klidu rozešli…

Šílenost sbalená na cesty

Stalo se něco, čemu jsme se úspěšně bránil skoro 4 roky. Jednak jsem podlehl a nechávám matku připravovat mi balíčky s jídlem na cestu, když opouštím rodné hnízdo, A druhak jsem si prvně přivezl k rodičům batoh narvaný prádlem na vyprání. No pocit zvláštní, dokonce divný, ale neuděláte nic - vývoj jde neustále kupředu. Jen mě to asi donutí pořídit si pračku vlastní...neptejte se proč!

Mám teď novou paní domácí a spolubydlící v jedné osobě a mohu s hrdostí říci, že po týdnu je to stále ve fázi "vtipné". A po včerejším odpoledni je to ještě vtipnější. Tak nějak jsme oba vybalili, co nám naše drahé matky v tom velikonočním veselí nabalily. A shodli jsme se dokonce i v tom, co se v těch našich dvou domácnostech během jarních svátků jí: řízek se salátem, velikonoční nádivka, mazanec a beránek...Šárka vytáhla dva kousky beránka - jeden pro ni a jeden prý pro mě (byl moc dobrý, snědl jsem ho dnes k snídani - moc děkuji). No a já musím mít pořád něco extra, tak jsem vytáhl beránka od své maminky...je vidět, že jsem z kraje hornického, neb beránka z Podlesí je potřeba si nejprve nakutat a až poté naložit do rendlíku, aby se dal požívat. Ani nůž na něj neplatí! Takže kdo si chce zahrát na horníka a nebo si vydlabat jamku na kuličky, nechť se hlásí beze studu a bez rozpaků.

Když k tomu připočtu kombinaci beránek + rajče + eidam + BeBe sušenky a dvojka bílého vínka, hned je na světě o trošku lépe;-)

P.S.:
Až budete za rok péct velikonočního beránka, vyklopte jej z formy na pečení ještě před tím, než forma zcela vychladne - hrozí potom, že si budete muset hrát na horníky nedobrovolně!