"Ženská tvýho formátu nemůže randit se šéfem nějakých dělníků...!" zaznělo z televizní obrazovky a ve mně by se najednou krve nedořezal. Po nočních a následně denních ohňostrojích rozjitřených emocí, které ve mně tak nějak budovaly pocit duševní síly a bůh ví čeho ještě, jsem to nevydržel a ulevil jsem si. Kurva!
A skutečně by mě zajímalo, kdo přišel na to, že slupka od banánu skončí na vaší hlavě pokaždé, když po ni uklouznete; že přecházet přes ulici v místě, kde není přechod, je špatné; že spát se svým šéfem je největší blbost na světě, která se vám vymstí; že kdo nejí zeleninu bude mít rakovinu; že se na jednom člověku nemůžou v jeden okamžik objevit zelený svetr, modré tričko, červené kalhoty a oranžové boty, protože by to prý byla společenská sebevražda; že česnek je zdravější než sklenka vína a že když si navlečete na prst snubní prstýnek, že budou všechny vaše pochyby a starosti ty tam. Možná, že jsou to v důsledku pravdivá tvrzení, kterými bychom se měli řídit, ale přeci jen mi tu visí ve vzduchu jeden háček - v podstatě nám tu zakazuje něco někdo, kdo to všechno zažil, ochutnal, vyzkoušel a poznal na vlastní kůži. Což je dle mého značně nefér!
Takže hned zítra se součástí mého oběda místo česnečky stane "dvojka" bílého, slupku od banánu klidně hodím na zem, problémy utopím v záplavě dobré zmrzliny a klidně si vezmu červené ponožky, hnědé boty, modré kalhoty, šedivé tričko se šíleným potiskem, červenou mikinu a zelenou tašku přes rameno. Kašlu na nějaké "nemělo by se, protože jsem to zažil a nelíbilo se mi to" a přepínám do operačního módu "chci to a tak si to vezmu, protože to je teď pro mě to nejlepší".
Rád bych měl stejné starosti jako ti, co vymýšlejí nepsané mravní kodexy...tam totiž mnohem více, než kdekoliv jinde, platí to známé rčení o kázání vody a pití vína...
2 komentáře:
Výborný přístup! Tak se mi to líbí:)
Být černá ovce (protože si věci děláš podle sebe a ne podle nepsaných pravidel a mravních kodexů) je fajn a povznášející a mě osobně to moc baví. Jenže pak ještě musí být člověk připraven na to, že mu to jeho okolí může dát pěkně sežrat. Zářný příklad je moje story se spolubydlící, co se odstěhovala nebo to co si o mě říká celý Aberdeen. Ale co už, život je jenom jeden a takovýhle lidi kolem sebe nepotřebujeme. Ty jejich ne a ale si můžou strčit do patřičných míst:)
Přesně! Je možné, ba dokonce velice pravděpodobné, že v důsledku mé činy dopadnou špatně (jako ostatně všechno, co člověk udělá, protože to, co jednoho může potěšit a dostat z absolutního dna na vrchol, může někoho jiného shodit z koruny stromu až na hrábě, co někdo další nechal na trávníku hřebenem navrch), ale ten, kdo za to bude pykat (pokud vůbec bude), budu zase jenom já. Já se spálím, já si budu foukat svoje rány a bolístky. A proto mám v zásobě pokaždé nějakou dobrou náplast (třeba čokoládu) a dezinfekci (víno, bílé - s teplotou přesně dle mého gusta).
A upřímně řečeno - černá mi sluší, takže černou ovcí budu i nadále velice rád!;-)
Okomentovat