Nikdy před tím jsem u psychologa nebyl a ani jsem to neměl ještě nějakých pár let v plánu. Co jsem plánoval se lehce změnilo a já jsem hezky se staženým zadkem zasedl v psychologické ordinaci do křesla a nechal se "oblbovat" praktikami a taktikami študovaných. A nebyl to až tak ztracený čas...
Za půl hodinky mě ještě nikdo tak moc nedostal. Stačilo jen pár minut a byl jsem rozebrán do poslední povrchní nitky. A ještě jsem dostal asi tak tisíc pět set devět set úkolů na doma, které musím splnit do dalšího sezení. Mimo jiné si začínám psát záznamovou tabulku s tím, co přes den sním, v kolik to sním, cca kolik toho sním... Jak na odtučňovacím táboře, o kterém se otírají v každém druhém filmu, ale nikdy na něm ve skutečnosti nikdo z tvůrců nebyl. Takový malý úzus, který se snažíme překonat. Tak si píši tabulku, neboť tvrdím, že jím pořád něco a že toho jím docela dost.
A jsem zklamaný - neležel jsem na freudovském lehátku, na které jsem se fakt těšil. Úplně stejně se pokaždé těším do křesla svého zubaře, protože vím, že mě povozí nahoru a dolů a půjdu hned spokojeně domů. Tady nejenom že jsem se nikam nesvezl, ale navíc na mě byl proveden lékařský úkon, což už se mi u zubaře nestalo tak 15 let.
Každopádně jsem lehce pobaven, lehce znepokojen a lehce překvapen...a teď čekám, kdy budu objednán k nějakému sexuologovi - to by také mohla být legrace;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat