Nevím, jak často se sprchujete vy, ale já dost často. Mám rád vodu, moc mám rád vodu. Trošku za to asi můžou moji rodiče, když mi dopřávali již do útlého věku vanové koupele s veškerým luxusem vany plné hraček. Každopádně se samozřejmě umývám i v místech, kde vana jaksi chybí. Což znamená, že jsem se již setkal s mnoha úžasnými a super, hyper tryskovými sprchovými kouty a pokaždé jsem se s nimi nějak popral a povedlo se mi je uvést do chodu. Až do dnešního rána jsem na sebe mohl být hrdý, jak si s tou technikou a pokrokem notuji, že nezůstávám pozadu. Jenže, když vlezete do sprchového koutu, kde na vás kouká tisíc pět set devět set trysek a jiných udělátek, musí vám z toho jít zákonitě hlava kolem. Pak tedy konečně najdete dva kohouty (já se tedy domnívám, že se jedná o kohouty, kdy jeden reguluje teplotu vody a druhý proud toku vody), zajásáte a začnete s nimi točit a kroutit o 106. A víte co? No nic se neděje - voda na vás necrčí, ani studená! Začnete si lehce zoufat a panikařit. Pak to v kohoutu lupne...no spíše praskne...a to jste tedy na vrcholu veškerého panikaření.
Nezlobte se na mě, ale po ránu jsem na to neměl nervy, takže jsem do podpaží nanesl něco málo tuhého deodorantu, pošplíchal jsem se parfémem a vyrazil jsem do práce...snad bude večer čas na objevnou misi číslo dvě, která už konečně něco objeví;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat