Nejsem žádný zarytý fanda házené - však jsem viděl ve svém životě všehovšudy jen 2 (slovy dva) zápasy, ale to mi naprosto stačilo!
Stačí jeden kamarád a můžete poznat něco, co vás bude bavit celý život. Házenou nechápu (tak sice vím, že jde hlavně o to dát soupeři co nejvíce branek, ale o to jde téměř v každém sportu, ne?) a neznám pravidla. Ale vím, že v ní nejsou takové peníze, jako třeba v basketu a nebo v americkém fotbalu (jistě chápete, že srovnávat házenou s hokejem a nebo s fotbalem v našich končinách prostě nejde...). Pokud jste tedy zvyklí na tribuny a sedadla, zůstaňte raději doma a pusťte si televizi.
Ale řekněte mi, kde jinde jdete po zápase na pivo s fanouškem soupeřova týmu, který navíc prohrál? Kde během zápasu řvete na hráče jak o život a pak mu s klidným hlasem řeknete: děkuju, bylo to skvělý? Nejde tu totiž vůbec o peníze a nebo o to, zda ty "kluky" (ty uvozovky proto, že někdy je těm klukům taky třeba 45) znáte léta a nebo je vidíte prvně - budou vás totiž bavit i dojímat, budete sdílet jejich chuť do zápasu, budete chtít za ně utíkat s míčem na bránu a ještě raději budete chtít střílet "sedmičky" (doufám, že to je, Hawku, správně :-)). Naprosto vás ta dynamika, atmosféra a všechno kolem strhne a z vás už není návštěvník či divák, ale je z vás člen týmu!
Kde jinde by si měl člověk připadat jako právoplatný člen týmu, než mezi svými nejbližšími, svou rodinou, doma...?
Malá nafukovací hala, kde si přišlivší (to je ale přechodník, co?! :-D) diváci a fanoušci nemají téměř kam stoupnout, protože skoro stojí v hřišti, dokáže vyčarovat kouzlo domova mnohem lépe, než konvice s horkým čajem a dvěma šálky s talířky a domácím štrůdlem. Nevěříte? Zkuste to a pak se sejdeme u toho štrůdlu, což?
Stačí jeden kamarád a můžete poznat něco, co vás bude bavit celý život. Házenou nechápu (tak sice vím, že jde hlavně o to dát soupeři co nejvíce branek, ale o to jde téměř v každém sportu, ne?) a neznám pravidla. Ale vím, že v ní nejsou takové peníze, jako třeba v basketu a nebo v americkém fotbalu (jistě chápete, že srovnávat házenou s hokejem a nebo s fotbalem v našich končinách prostě nejde...). Pokud jste tedy zvyklí na tribuny a sedadla, zůstaňte raději doma a pusťte si televizi.
Ale řekněte mi, kde jinde jdete po zápase na pivo s fanouškem soupeřova týmu, který navíc prohrál? Kde během zápasu řvete na hráče jak o život a pak mu s klidným hlasem řeknete: děkuju, bylo to skvělý? Nejde tu totiž vůbec o peníze a nebo o to, zda ty "kluky" (ty uvozovky proto, že někdy je těm klukům taky třeba 45) znáte léta a nebo je vidíte prvně - budou vás totiž bavit i dojímat, budete sdílet jejich chuť do zápasu, budete chtít za ně utíkat s míčem na bránu a ještě raději budete chtít střílet "sedmičky" (doufám, že to je, Hawku, správně :-)). Naprosto vás ta dynamika, atmosféra a všechno kolem strhne a z vás už není návštěvník či divák, ale je z vás člen týmu!
Kde jinde by si měl člověk připadat jako právoplatný člen týmu, než mezi svými nejbližšími, svou rodinou, doma...?
Malá nafukovací hala, kde si přišlivší (to je ale přechodník, co?! :-D) diváci a fanoušci nemají téměř kam stoupnout, protože skoro stojí v hřišti, dokáže vyčarovat kouzlo domova mnohem lépe, než konvice s horkým čajem a dvěma šálky s talířky a domácím štrůdlem. Nevěříte? Zkuste to a pak se sejdeme u toho štrůdlu, což?
Žádné komentáře:
Okomentovat