Nikdy jsem nebyl s rodiči na dovolené, tedy alespoň jsem to za dovolenou nikdy nepovažoval. Byl jsem s nimi několikrát na horách, protože tam jeli se školou jako dozor nebo tak něco. To samé platí o letních dvoutýdenních táborech - to se asi také nedá brát jako dovolená, že? I když teď si matně vybavuji společnou cestu s rodiči po jižních Čechách a asi hned rok na to jsme putovali po Šumavě (to bylo moc fajn, ale líbilo se mi hlavně proto, že jsme byli v místech, která mám u nás v republice asi nejraději). A abych nezapomněl - jedno mořské dovolenkování s matkou a bratrem v Itálii, kam nás matka odvlekla na truc otci; tam to nebylo o dovolenkování, ale o buzeraci zprava i zleva.
Z mých "dětských" zážitků tedy plyne (alespoň pro mě), že s rodiči už nikdy nic podobného zažít nechci. Také hned při první větě o dovolené, kterou slyším z jejich úst, prchám:-).
A to že prchám je ale teď obrovská chyba... Když mě naši v létě tahali po republice a říkali tomu dovolená, bylo to proto, že oni měli v práci dovolenou a já měl prázdniny a neměl mě kdo hlídat. Takže mě prostě s sebou museli vzít jako nutné zlo, chtěli li se podívat ve svém volnu dále, než 20 km od domu. Teď se ale celá situace naprosto změnila - pokud teď rodiče za mnou přijdou s tím, zda s nimi nechci jet na dovolenou, nedělají to proto, že mě nemá kdo hlídat a ani to nedělají ze strachu o mě (přeci jen bych se mohl podpálit a nebo umřít hlady). Nabízejí mi tu možnost po zralé úvaze a poté, co dospěli k názoru, že si to prostě užijeme. Už jsem dospělý, takže mě nebudou muset hlídat na každém kroku, abych nezakopl o svou vlastní nohu;-). Je to takové znamení a důkaz toho, že už si mě rodičové zařadili do škatulky "dospělí".
Jenže v tom je trošku problém, protože tím, že jsem dospělý, si uvědomuji všechny ty útrapy, kterými si prošli v době, kdy jsem byl ještě děcko. Takže je na dovolenou chci vyslat vždy samotné v dobré víře, že si to ve dvou (a navíc spolu) užijí nejvíce, jak jen je vůbec možné. Stále se beru za jakousi přítěž, od které si zaslouží alespoň na pár dní v roce odpočinout. Jenže uvnitř vím, že s nimi jet chci, protože bysme si to užili, byla by legrace...
Takže pokud jste se zastavili a na chvilku zhodnotili situaci u vás doma, skočte cestou ze školy nebo z práce do nějaké cestovní agentury pro katalog a s úsměvem na rtech jej předejte rodičům. Je totiž velice pravděpodobné, že se jedná o stejný případ jako u nás doma - obě starny to myslí jen v nejlepším, ale používají "dospělácké" argumenty - a přitom by bylo tak fajn na chvilku za se zažít ten pocit, jako když jste byli s rodiči prvně v Praze v ZOO, jeli po eskalátoru (pro méně znalé eskalátor = jezdící schody...;-)), koupali se v "divoké" Vltavě a nebo šli po místě, kde se kdysy odehrála bitva u Sudoměře.
A nebo prostě docílíte toho, že budete mít v létě na pár dnů volný byt, což také stojí za to:-D!
Z mých "dětských" zážitků tedy plyne (alespoň pro mě), že s rodiči už nikdy nic podobného zažít nechci. Také hned při první větě o dovolené, kterou slyším z jejich úst, prchám:-).
A to že prchám je ale teď obrovská chyba... Když mě naši v létě tahali po republice a říkali tomu dovolená, bylo to proto, že oni měli v práci dovolenou a já měl prázdniny a neměl mě kdo hlídat. Takže mě prostě s sebou museli vzít jako nutné zlo, chtěli li se podívat ve svém volnu dále, než 20 km od domu. Teď se ale celá situace naprosto změnila - pokud teď rodiče za mnou přijdou s tím, zda s nimi nechci jet na dovolenou, nedělají to proto, že mě nemá kdo hlídat a ani to nedělají ze strachu o mě (přeci jen bych se mohl podpálit a nebo umřít hlady). Nabízejí mi tu možnost po zralé úvaze a poté, co dospěli k názoru, že si to prostě užijeme. Už jsem dospělý, takže mě nebudou muset hlídat na každém kroku, abych nezakopl o svou vlastní nohu;-). Je to takové znamení a důkaz toho, že už si mě rodičové zařadili do škatulky "dospělí".
Jenže v tom je trošku problém, protože tím, že jsem dospělý, si uvědomuji všechny ty útrapy, kterými si prošli v době, kdy jsem byl ještě děcko. Takže je na dovolenou chci vyslat vždy samotné v dobré víře, že si to ve dvou (a navíc spolu) užijí nejvíce, jak jen je vůbec možné. Stále se beru za jakousi přítěž, od které si zaslouží alespoň na pár dní v roce odpočinout. Jenže uvnitř vím, že s nimi jet chci, protože bysme si to užili, byla by legrace...
Takže pokud jste se zastavili a na chvilku zhodnotili situaci u vás doma, skočte cestou ze školy nebo z práce do nějaké cestovní agentury pro katalog a s úsměvem na rtech jej předejte rodičům. Je totiž velice pravděpodobné, že se jedná o stejný případ jako u nás doma - obě starny to myslí jen v nejlepším, ale používají "dospělácké" argumenty - a přitom by bylo tak fajn na chvilku za se zažít ten pocit, jako když jste byli s rodiči prvně v Praze v ZOO, jeli po eskalátoru (pro méně znalé eskalátor = jezdící schody...;-)), koupali se v "divoké" Vltavě a nebo šli po místě, kde se kdysy odehrála bitva u Sudoměře.
A nebo prostě docílíte toho, že budete mít v létě na pár dnů volný byt, což také stojí za to:-D!
Žádné komentáře:
Okomentovat