Abych minimalizoval už tak vzniklé škody, šel jsem s pravdou ven a byl jsem připraven na mnohé. Dostavila se úleva. A pak se také někdo rozhodl vyložit karty na stůl a to, co se poté dostavilo, zase tak úlevné nebylo. Na jednu stranu si člověk cení toho, že s ním ostatní jednají narovinu a v rámci fair play; jenže to je potřeba kontrovat s vlastním zájmem, který je mnohdy opačného ražení. Můžeme brečet, dělat scény, nadávat bohu či osudu, ale bude nám to plat prtné...a tak s tím alespoň silně nesouhlasím a vnitřně bojuji, protože víc dělat prostě nemůžu...dobře, můžu, ale nic dobrého z toho nevzejde.
Na jednu stranu se nemá nic vzdávat předem; když se podíváme z jiného úhlu, nemá cen stahovat kalhoty, když je brod ještě daleko...ale i tak mě to štve, mrzí, cítím zklamání a zlobu a chci ho alespoň vidět!
Žádné komentáře:
Okomentovat