Chraň mě bůh (teď nebudeme řešit, proč je s malým "b", ano!?), jestli jsem někdy chtěl někomu ublížit. Alespoň ne takto.
Kolik lidí by v dotazníku nezaškrtlo, že jedním z charakteristických znaků přátelství, je důvěra? Asi nikdo by toto zaškrtnout neopomněl. I já jsem jedním z nich. Avšak asi trošku jinak, než jak by se mým přátelům mohlo líbit.
Nikdo z mých přátel o mně ví úplně všechno. Mám svá tajemství, která prostě tajemstvím zůstanou asi navždy. O těch se teď tedy bavit nebudeme. Mám teď na mysli spíš neúplné informace. Potřebuji si totiž nejprve sám v sobě urovnat a vyhodnotit nastalou situaci a až po tomto procesu "pošlu" informace dál, řeknu je svým nejbližším. A to se postupně dostáváme k jádru pudla (kde jen tohle spojení vzniklo...hmm?). Když totiž někdo nebo něco vyžaduje informace už v průběhu zpracování, může se stát problém... Buď toho řeknu zbytečně moc a nebo zbytečně málo. Jsou věci, kterými se nechlubím, také něco neřeknu třeba proto, že není vhodná doba na to, aby to ten dotyčný vyslechl, nebo se mi prostě jen nechce mluvit.
Stejně jako se nedokáži neustále usmívat a mám někdy prostě zataženo. Nebo když nezvedám telefony, protože nemám slov... nebo prostě když nejsem "online". Mrzí mě, že to, co já vidím jako dobrou věc, může někdo vnímat jinak (bohužel opačně), a ještě víc mě mrzí, když na to nedokáži nic odpovědět. Často "pouhé" promiň nestačí; ano, vím.
Každopádně je doba, kdy se stavím na své dospělé nožky a chovám se zodpovědně. Mám čisté svědomí a jediné, co mě mrzí, je to, že to je některým lidem proti srsti. Rád bych plnil lidem jejich přání (pokud nejsou destruktivní), ale alespoň jednou bych chtěl, aby mě lidi nechali vyplnit si i své touhy. Svět se do zítřka nezboří a nebe neshoří, takže zase jednoho dne začnu plnit přání těch ostatních, teď to ale nejde.
Díky všem za pochopení (i když mi nejde o to, aby mě chápali, ale jen respektovali).
Promiň...
Kolik lidí by v dotazníku nezaškrtlo, že jedním z charakteristických znaků přátelství, je důvěra? Asi nikdo by toto zaškrtnout neopomněl. I já jsem jedním z nich. Avšak asi trošku jinak, než jak by se mým přátelům mohlo líbit.
Nikdo z mých přátel o mně ví úplně všechno. Mám svá tajemství, která prostě tajemstvím zůstanou asi navždy. O těch se teď tedy bavit nebudeme. Mám teď na mysli spíš neúplné informace. Potřebuji si totiž nejprve sám v sobě urovnat a vyhodnotit nastalou situaci a až po tomto procesu "pošlu" informace dál, řeknu je svým nejbližším. A to se postupně dostáváme k jádru pudla (kde jen tohle spojení vzniklo...hmm?). Když totiž někdo nebo něco vyžaduje informace už v průběhu zpracování, může se stát problém... Buď toho řeknu zbytečně moc a nebo zbytečně málo. Jsou věci, kterými se nechlubím, také něco neřeknu třeba proto, že není vhodná doba na to, aby to ten dotyčný vyslechl, nebo se mi prostě jen nechce mluvit.
Stejně jako se nedokáži neustále usmívat a mám někdy prostě zataženo. Nebo když nezvedám telefony, protože nemám slov... nebo prostě když nejsem "online". Mrzí mě, že to, co já vidím jako dobrou věc, může někdo vnímat jinak (bohužel opačně), a ještě víc mě mrzí, když na to nedokáži nic odpovědět. Často "pouhé" promiň nestačí; ano, vím.
Každopádně je doba, kdy se stavím na své dospělé nožky a chovám se zodpovědně. Mám čisté svědomí a jediné, co mě mrzí, je to, že to je některým lidem proti srsti. Rád bych plnil lidem jejich přání (pokud nejsou destruktivní), ale alespoň jednou bych chtěl, aby mě lidi nechali vyplnit si i své touhy. Svět se do zítřka nezboří a nebe neshoří, takže zase jednoho dne začnu plnit přání těch ostatních, teď to ale nejde.
Díky všem za pochopení (i když mi nejde o to, aby mě chápali, ale jen respektovali).
Promiň...
1 komentář:
Ahoj Tome, víš, jeden můj snad nejlepší kamarád (a náš společný kamarád) mně kdysi řekl, že než někomu něco udělám nebo řeknu, mám si představit, jak by se ta oná situace líbila mně. Od té doby se tím řídím (nebo se při nejmenším snažím). Člověk se nevyhne takovým těm pocitům, jestli udělal dobře, ale může si vždycky říct, že udělal nejlíp, jak mohl. Jenomže někdy je potřeba být trochu sobec a myslet víc na sebe... Takže zůstávej offline a nezvedej telefony, když to tak budeš cítit. Nikdo na světě nemá právo tě soudit... Alča
Okomentovat